Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po prvom dni, v ktorom zaujali iba R.E.T. a DYING PASSION – prví svojim typickým doom-rockom a druhí, napriek nástrojovej a personálnej zmene, tradične výborným post-metalovým (takmer až art-)rockom – som sa zobudil do sľubnejšie vyzerajúceho piatkového rána.
Už podeváté nás ve své náruči začátkem srpna přivítal festival Brutal Assault, který po kočování Moravou prozatím napevno zakotvil v malebném bývalém lomu poblíž vísky Hvozd v prostějovském okrese.
Po Masters Of Rock v Senci som si dopriala zmenu v podobe undergroundového, regionálneho festu, ktorého druhý ročník sa konal v malebnej lokalite obce Trnavá hora...
Nultý ročník open airu, kde se představily nejen hvězdy západočeské kovovo-jadrné scény, měl v den konání v Plzni více než důstojného konkurenta v kultovním Fluff festu a přiznám se...
K návštěvě útulného žižkovského klubu Kain zvala v onen horký letní večer dvojice stylově odlišných kapel. Plzeňská instrumentální trojice MADE BY THE FIRE představuje řekněme tvrdší metalový(?
Ranní slunce mě vyhání ze stanu krátce před desátou. Sadem mezi stany krouží místní „podnikatel“ a nabízí vychlazeného Zubra rovnou do spacáku. To já si raději zajdu na snídani do města.
Letošní, v pořadí teprve druhý, ročník hudebního open-air festivalu Masters of Rock nejenom že překvapil svým “paralelním“ průběhem v moravských Vizovicích a slovenském Senci...
Po loňské osvědčené pivní anabázi nebylo důvodu měnit vítězný model a tak bychom tu mohli opět mít reportáž psanou na pivním chlazení. Ovšem nebylo by to ono a protože na jubilejní desátý ročník českobrodského maratónu zavítalo v roli platícího (ne)obyčejného diváka i mladické nadšení kolegy RIPa...
Sobota 3.7.2004 Dejstvo druhé (“deň pekný“) Vzhľadom k náročnosti predchádzajúcej noci som si dovolil prvé dva české spolky sobotňajšieho dňa; ŽIRAFA...
Miesto: areál Slnečných jazier, SenecPre výber prvého ročníka rockové festivalu si usporiadatelia lepšie miesto ani nemohli vybrať. Areál dovolenkového centra...
Úvod mého povídání o koncertu METALLICY nelze začít jinak, než zmínkou o liknavosti, zmatečnosti a neprofesionalitě pořádající agentury Interkoncert. Jak víme...
Sobota, 9:30 ráno. Budík neomylně dává najevo, že je potřeba vstát, vykonat ranní hygienu a akorát stihnout písecké LAHAR, kteří zahajovali sobotní, co do počtu kapel...
„Prosím Vás, ono se tady něco děje, že tady máte tolik divných lidí?“. „No to víte, on tady byl hudební festival Obscene Extreme. Je to tam samý takový hrozný...
A tak nám konečně začaly fesťáky! Léto konečně prohrnulo sníh dlouhé zimy (byť dlouhou sérií dešťů) a my se můžeme těšit na další skvělé zážitky s tímto obdobím spojené.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.