MORE THAN FEST - Martin, amfiteáter - 18.-19. júna 2004 - Reportáž zo zákulisia
More Than Fest by bol vcelku vydarenou akciou, keby netrpel žalostne podpriemernou návštevnosťou. Nejdem tu teraz rozoberať faktory, ktoré tento stav zapríčinili.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
More Than Fest by bol vcelku vydarenou akciou, keby netrpel žalostne podpriemernou návštevnosťou. Nejdem tu teraz rozoberať faktory, ktoré tento stav zapríčinili.
Na tento koncert som sa pôvodne vôbec nechystal, ale nakoniec sa všetko spiklo proti mne tak, že som tam išiel -- a v konečnom dôsledku toho neľutujem.
Na předposlední červnový den připadla akce, kterou bych nazval svátkem rock´n´rollové muziky. Hlavní lákadlo, americký zpěvák LENNY KRAVITZ se svým doprovodným bandem byl doplněn o velice silné předskokany – rovněž americké garáž rockové naděje BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB a o něco zkušenější brity STEREOPHONICS.
Ani vlastně pořádně nevím, co mě přimělo k účasti na této akci. Snad to byla samota, možná trochu zvědavosti nebo i touha zažít něco nevídaného a netradičního.
Když jsme se s kolegou Immortalem rozhodli navštívit obnovenou premiéru „Královského rozměru“, ještě jsme netušili, že nás ten večer čeká nejen závdavek v podobě několika plnotučných a večeře v jedné nejmenované hospůdce...
Takže 13tka v názve metalového festivalu v zašlej metropoli východného Slovenska mi nepriniesla šťastie. Ak sa budete pýtať prečo, tak preto, lebo tento report píšem už po štvrtykrát a dúfam...
Pár dnů po SUFFOCATION se Praha dočkala další metalové lahůdky. Tentokráte do Abatonu zavítali veteráni Bay Area thrash metalové scény EXODUS. Kapela s dvacetiletou historií přijela představit aktuální nahrávku „Tempo Of The Damned“...
Deň prvý: 8. jún 2004 - Budapešť, E-club – ANATHEMA, THE DETHRONERS, DE FACTO Už príchod k E-klubu bol celkom zaujímavý – ľudia čakajúci pred vstupom v hadovitom dvojrade...
Bezpochyby jednou z událostí roku na death metalové scéně byl návrat americké legendy SUFFOCATION, které před nedávnem vyšla deska „Souls To Deny“. Byla to první nahrávka kapely po šesti letech.
Byl letní večer, trochu pršelo, občas silněji, ale to nám bylo vesměs jedno. Rádio Beat si dělalo reklamu nevelkou vzducholodí, která poletovala nad celým stadiónem.
Koncertní dilema ze středy. 9. června jsem nakonec vyřešil ve prospěch HC hvězdiček HATEBREED (ve hře byla ještě brněnská zastávka ANATHEM-y). Díky mé vrozené lenosti se mi nechtělo cestovat do Brna...
Z tejto akcie som mal zmiešane pocity. V prvom rade som sa tešil, že uvidím túto kapelu, no na druhú stranu som sa bál, pretože viem, že fanúšikov tejto kapely na Slovensku ide spočítať na prstoch niekoľkých rúk.
V ten deň som sa kvôli pracovným povinnostiam na koncert omeškal. Na miesto konania som dorazil až niečo po ôsmej večer, pritom začiatok bol plánovaný na 18:30.
Zatímco většina národa s mobilem v ruce hledala tu svou superstar, já měl o té své, alespoň pro tento večer...
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.