NINE DAYS WONDER, LANDMINE SPRING - Praha, Klub 007 - 13. května 2004
Jistě mi dáte zapravdu, že schůzky naslepo mají své neoddiskutovatelné kouzlo. Kouzlo neznámého láká a touha poznat onen tajemný protějšek na vlastní oči je velmi silná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jistě mi dáte zapravdu, že schůzky naslepo mají své neoddiskutovatelné kouzlo. Kouzlo neznámého láká a touha poznat onen tajemný protějšek na vlastní oči je velmi silná.
Po celkom vydarenej predvianočnej "Solstice Eve Party" (viem, bolo to už dosť dávno) som sa nechal osloviť informačnými plagátmi, ktorými boli olepené pre mňa niektoré dosť nepochopiteľné priestory hlavného mesta a vybral som sa na jarnú dávku slovensko-maďarskej muziky do bratislavského Babylonu.
Po dlhej odmlke, kedy sa už zdalo, že Košická kovová scéna leží 6 stôp pod zemou svitla nová nádej v podobe ďalšieho, už 12teho ročníka zabehaných „Without Shame“ festivalov.
Toho pondělního slunečného odpoledne dorazila naše pětičlenná kohorta do Mnichova se značným předstihem, takže bylo dost času na prohlídku města i různých obchodů.
Další z článků řetězu zvaného X-core session byl zkut v noci, kdy se naše hranice rozpustily vstupem do Evropské Unie. Premiéru si tento večer odbyli němečtí metal-coristi GOREFIELD...
Časy povinných účastí v prvomájových průvodech demonstrujících úspěchy budování socialismu jsou naštěstí nenávratně(?) za námi a tudíž si člověk může svobodně vybrat...
Tak i naše malá republika se přece jen dočkala návštěvy legendárních norských black metalových nestorů MAYHEM. Kolik asi muselo chřtány této čtveřice protéct whisky...
Niekedy koncom minulého roka som zachytil nejaké zvesti o tom, že kapela s názvom LIVING COLOUR vydala nový album po tom, ako sa v roku 2000 dali znova dokopy.
PRO-PAIN po rokoch opäť v Bratislave. Keďže som si z pochybných dôvodov nechal ujsť ich vystúpenia na Bratislavských HC festoch, organizovaných hŕstkou nadšencov...
To se zase jednou vyplatilo skočit do kalných vod! Finské WALTARI jsem měl kdysi moc a moc rád, ale pak jsem jaksi záhadně ochladl, odpadl, zapomněl… a vzpomněl jsem si až při spatření černo-černých plakátů...
Preberám pomyselný štafetový kolík po kolegovi Louisovi, aby som Vám priblížila v poradí tretiu zastávku turné EDGUY a ich dvoch vynikajúcich supportov.
Necelý týden po No Mercy fest-u ožívá pražský klub Abaton opět za zvuků tvrdé muziky. Tentokráte si v Libni dala dostaveníčko sestava vyznávající thrashcoreové rytmy s legendárnímí NYHC kazately PRO-PAIN v čele.
První dubnový páteční večer v prostorách plzeňského kulturního domu Šeříková nabídl svým návštěvníkům, jejichž počet bych skromně odhadl na necelou tisícovku...
Zajímavá myšlenka uspořádat festival mimo hlavní letní sezónu přivedla do Prahy velice zajímavou sestavu čítající kolem 15-ti kapel. Pražský klub Abaton...
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.