MÖRGHUUL - Domination Of The Beast
Můžeme pořád dokola otevírat diskuse na téma „metalové retro a jeho přínos pro současnost“, ale nic to nezmění na faktu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Můžeme pořád dokola otevírat diskuse na téma „metalové retro a jeho přínos pro současnost“, ale nic to nezmění na faktu...
Představte si sami sebe ve vědomostní soutěži. Už jste poměrně daleko, virtuální částka na vašem kontě se neustále zvyšuje...
Tahle kapela by měla mít splitko s WARFUCK už jen kvůli názvu. To by bylo epické. Doteď mě mrzí, že jsem nestihnul jejich zastávku v listopadu na Sedmičce...
V rámci doplňování restů z předešlého roku by se patrně hodilo dát prostor dost možná poslednímu velkofilmu živoucí režijní legendy Martina Scorseseho.
Na post-metalovém nebi nám začíná zářit nová kometa. Berlínsko-istanbulská čtveřice kuje železo...
Když Stvořitel pár měsíců po kinopremiéře dorazil na VOD platformu, byl jsem překvapen, že tak rychle a jako fanoušek žánru i zvědav.
Asi je tak trochu už zbytečné neustále omílat o tom, že tvořit tvrdší instrumentální muziku tak, aby to kromě muzikantů samotných bavilo i publikum není úplně tak nejlehčí disciplína.
Jednou z překvapujících a možná i trochu nenápadných událostí loňského roku je určitě comeback pražských SLUT.
MADDER MORTEM už rozhodně nemají potřebu kamkoliv spěchat. Na jejich další album jsme si totiž museli počkat více než 5 let.
Tak tady máme další debutové album další nabroušené a doposud alespoň v našich končinách nepříliš známé partičky.
První poslech - standard, druhý odkrývá potenciál a ty další už mě rovnou nutí sepsat alespoň krátké ohlédnutí.
Lepší než jednička. Komplexnější, výpravnější, s výrazně lepším level designem. To jsou většinou komentáře...
Nejpozději od 18. srpna minulého roku, kdy vyšlo švédským ORBIT CULTURE album „Descent“, je nad slunce jasné...
V roce 1993 byli ALICE IN CHAINS na jednom ze svých tvůrčích vrcholů, ne-li na tom absolutním. Fantastické album „Dirt“ z předchozího roku si užívalo své zasloužené ovace a kapela...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.