SGÀILE - Traverse The Bealach
Existuje na mapě světa několik oblastí, ke kterým si můžeme přiřadit specificky znějící odnože tvrdé hudby. Severní Amerika...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Existuje na mapě světa několik oblastí, ke kterým si můžeme přiřadit specificky znějící odnože tvrdé hudby. Severní Amerika...
Ještě při minulé desce "The Far Star" jsem si jen tak povzdychl, jak divně Portugalci APOTHEUS deformují styl starších AMORPHIS.
Tato nová kóta na pomyslné death metalové mapě bude po letošním lednu mnohem význačnějším orientačním bodem...
Tak, jak evidentně zasáhlo album "Rude Awakening"(1996) v době svého vydání kolegu Dalase, podobně i já prožil srážku s albem "Cleansing" o dva roky dříve.
Když po třinácti letech fungování ukončila činnost doom metalová skupina SUBROSA, vzniklé vakuum zanedlouho zaplnila čtveřice z pěti její členů a v podstatě tak dala vzniknout regulérnímu následovníkovi...
Co je pro mě americká gotika? Citát z geniálního románu Krvavý poledník Cormaca McCarthyho to řekne lépe než akademická stať: „When the lambs is lost in the mountain...
V době vydání tohoto titulu jsme byli svědky toho, že i mamutí herní společnosti začaly brečet, že tak dobrou hru nikdy neudělají.
Několik dní nazpět to venku vypadalo jako v hlubokém pralese uprostřed monzunových dešťů a teď pod návalem nízkých teplot zase praskají okenní tabulky.
Nemohu popřít, že mi je dost po chuti renesance gotického rocku a post-punku, které jsme svědky v posledních letech. A tak nějak ani moc neřeším...
Neútěšná, nehostinná, jinozemská krajina Islandu příliš neasociuje slovo „úrodný“...
Jestliže jsem si ve svém posledním článku na téma PLINI postěžoval na ředění hudebních nápadů mimo rámec vymezený pro regulerní album...
Ráno blíže neurčeného letního dne roku 1994. Za oknem už řádí slunce v plném rozpuku a obloha bez mraků mu ani dnes žádný odpor klást nebude.
Po poněkud serióznější a v rychlém tempu upalující desce „Sea Savage“ z roku 2020 letos tito severoirští thrasheři ukazují o něco méně vážnou tvář.
Zacka Snydera mám zaškatulkovaného jako tvůrce, kterému se některé projekty povedly tak, že se velmi rychle staly kultem.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.