Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak dlouho nás bude ještě Zachary Stevens trápit a odkládat návrat do rodných SAVATAGE? Vždyť už je to skoro na pováženou, kolik projektů, skupin a materiálu chrlí jednotliví členové této kdysi zásadní americké formace...
Samoth a Faust, dve legendárne mená nórskej blackmetalovej scény - enfants terribles, poznačení pobytom vo väzení za závažnejší i menej závažný zločin - po desiatich rokoch opäť zvečnení v drážkach albumu.
Firma Victory Records se dnes dostává do pozice velkého vydavatele nejen díky množství desek, které vypouští do světa, ale především pro zajímavost a stylovou otevřenost skupin...
Už jen vyslovení jména režiséra Michaeala Baye vyvolává v řadách mnohých filmových kritiků a intelektuálních fanoušků nefalšovaného a prohnilou hollywoodskou komercí nezkaženého filmového umění zděšení a opovržení.
Stáva sa už takmer železným pravidlom, že po BRAINSTORM vyrukujú s novým materiálom aj ich súputníci SYMPHORCE. Vydavateľský plán ich spoločnej firmy Metal Blade to zariadil tak...
Môj vek mi nedovoľuje zaradiť sa medzi tých, ktorí éru VOIVOD s Ericom Forrestom za mikrofónom (prevažne negatívne) vnímajú cez prizmu kontextu prelomových dosiek z druhej polovice osemdesiatych rokov...
Jak jinak začít recenzi posledního alba Elliotta Smithe, než smutným konstatování, že je to již téměř dva roky, co tato osobnost nepodbízivého poprocku odešla ze světa živých.
Takto to treba robiť – aj vkusne výtvarne poňatý digipack môže namotávať zvedavých poslucháčov. V prípade tohto švajčiarskeho kvarteta nezostáva len pri vonkajšom dojme...
Američané CHIMAIRA nejsou na hudební scéně žádnými nováčky, točí svým agresivním flašinetem již hezkých pár let a mají za sebou několik minimálně zajímavých počinů.
Popravdě řečeno, není v současnosti těmto Švédům moc co závidět. OPETH se řadí do skupiny vzácných kapel...
Venku nastala půlnoc a na nebi září úplněk. Noc pro vlkodlaky jako stvořená. Kdo by si snad myslel, že tito dravci běhají po lesích pouze za doprovodu a bušení černého kovu nebo gothického kvílení...
Horkokrevní členové thrashového kartelu CRIMINAL se v sychravé Anglii evidentně cítí jako ryby ve vodě. V řadách tohoto interesantního seskupení původem z Chile se totiž objevuje už třetí člen prapůvodní sestavy...
Nie náhodou som v mojom názore na tohtoročné dielo kontroverzných THE MARS VOLTA spomínal WEEZER ako pravý opak toho, čo tvorí bláznivá dvojica Omar a Cedric.
Když v roce 1997, po vydání veřejností kladně přijatého alba „Soul Searching Sun“, opustil zcela nenadále Keith Caputo řady LIFE OF AGONY, bylo to s touhle kapelou jako na houpačce.
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.