Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rocková blaženost v přirozeně proudících jemných kytarách, jasných rytmech a silných melodických motivech spolu s charismatickým vokálním projevem - to je nabídka na příjemně strávenou necelou hodinku při poslechu alba „Signs Of Life“.
Zhruba po dvou letech od definitivně průlomového alba „Elephant“ servírují červeno-bílí jmenovci Whiteovi novou kolekci syrového garážového minimalismu.
INFERNAL WAR produkujú našľapaný „pure black“ vrátane niektorých póz, ktoré k nemu patria. Komu by tento fakt mohol ublížiť, ten nech láskavo odignoruje ďalšiu kapelu počmáraných šaškov produkujúcich nepočúvateľný odpad.
Strakoničtí LANDMINE SPRING se již dají počítat mezi zkušené koně firmy DAY AFTER a novinková kolekce „Love With Silver Spears“ nás znovu vrhne do víru intenzivního...
Soudný den se blíží. Už brzy se roztočí kolotoč promáčů k nejnovější nahrávce CHILDREN OF BODOM a mnoha fanouškům se mnou v čele začne nová životní fáze.
Ještě stále vzpomínám na loňský Indigo Fest, kde nejen mě velmi překvapilo vystoupení, u nás do té doby neznámých, Slováků PERSONA NON GRATA. Energický a po instrumentální stránce bezchybný projev kapely ihned navnadil k poptávce po jejích studiových počinech.
Ještě dnes si velmi dobře pamatuji, jak moc jsem byl zaskočen, když jsem poprvé spatřil ony silně kontroverzní černobílé fotografie, které zdobí obálky starých alb BELPHEGOR.
Předchozí album „Unbroken“ kanadských hácéčkářů A PERFECT MURDER bylo vcelku příjemně poslouchatelným holdem klasikům NYHC, našla se také občasná oživení...
Orientujete se alespoň částečně v kouzelné spleti příběhů starých řeckých bájí? Pakliže ano, jistě pro vás není slůvko „Hydra“ důvodem pro otevření slovníku cizích výrazů.
Jihočeští SEDATIVE jsou typickým příkladem kapely, která přijde s nějakou nahrávkou, odehraje pár koncertů a pak zase na čas zmizí, až téměř upadne v zapomnění.
Všichni dobře víme, že tomuto zasloužilému švédskému kostlivci není příliš cizí nejrůznější převlékání kabátců. Jestliže minule (na výborném počinu „Decadence - Prophecies Of Cosmic Chaos“) na sebe navlékl slušivou thrash/deathovou sutanu...
„Soukromá očka se vyskytují ve všech podobách a velikostech, ale žádné nevypadá jako televizní hvězda. Některá pracují pro pojišťovny, jiná se motají kolem laciných hotelů s videokamerou a doufají...
Dávno sú preč časy, kedy osoba Kristiana „Varga“ Vikernesa vyvolávala vlny záujmu nielen u metalových žurnalistov. Žiaden príbeh nie je natoľko atraktívny...
Také vás naštvalo, když NEVERMORE na počátku letošního roku znovu vydali desku „Enemies Of Reality“, tentokráte už konečně ve zvukovém balení, které si pro ni od počátku vysnili a tedy i s pěkně čitelně rozmáchlým podpisem slovutného Andyho Sneapa?
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.