THE DRESDEN DOLLS - The Dresden Dolls
Súdiac podľa obalu by človek povedal, že „bábiky z Drážďan“ sú ďalšou z obludne klišéovitých gotických partičiek. Chyba lávky; duo Amanda Palmer (piano...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Súdiac podľa obalu by človek povedal, že „bábiky z Drážďan“ sú ďalšou z obludne klišéovitých gotických partičiek. Chyba lávky; duo Amanda Palmer (piano...
Poľsko sa v kovovom žárni preslávilo hlavne svojou deathmetalovou produkciou. DIES IRAE má už len na základe zostavy (re)prezentovať to najlepšie, čo poľská scéna mohla a môže ponúknuť na poli melodického deathu.
Ak za počiatok elektroniky v pope budeme považovať KRAFTWERK a za jej súčasnú tvár si dosadíme tanečné parties či produkciu DJ-ov, zákonite nám výjde výsledok...
Nebudu asi daleko od pravdy, když mám za to, že tak jako trio DRACO HYPNALIS u nás hraje málokdo. Aby také ne, vždyť fušovat do technického death metalu...
Tak na tohle album jsem se těšil hodně dlouho. Vlastně už od vydání debutu, který v době svého vzniku ukázkově zapadl v uragánu jiných desek a byl by se utopil v moři zapomnění...
„Zlovestný vlkodlačí kult HORNA sa narodil“... týmito slovami začína oficiálna biografia „jednej z najkultovejších undergroundových kapiel“. Ani som nevedel...
Co na této bandě zcela jistě zaujme na první pohled je image. Ačkoliv SLIPKNOT nebyli první skupinou, která začala hrát v maskách a kombinézách, v dnešní době jsou rozhodně skupinou nejviditelnější.
Česká (post)hardcorová scéna žije. Zmieňovať sa o mimoriadnych kvalitách súpisky Silver Rocket by bolo by nosením husitov do Tábora – a veľkosťou malý label Day After v ničom nezaostáva.
Hudební proměny některých kapel byly, jsou a ještě určitě i budou mnohokráte k neuvěření. Těžko by někdo při poslechu nekompromisních skladeb z famózního alba „Psalm 69“ (1992) amerického industriálního dua MINISTRY uvěřil...
Intro „Nemota“ zdĺhavo prináša hlasitostnú gradáciu prekrývajúcich sa loopov rečnenia slovenských politikov, ktoré našťastie vyvrcholí vcelku originálne...
Jednoho krásného jitra si tahle německá banda nasadila laťku zatraceně vysoko. Ukázalo se, že dnes, v době vysokorychlostního xeroxu, někdo dokáže nahrát zajímavé a nápadité album.
Grindcore masakr je stylem balancujícím na ostřích nožů, neboť složit v jeho mantinelech opravdu zajímavý materiál, a co je hlavní (u grindu obzvláště)...
Aktuální nahrávka CODE – dalšího z miliardy severských projektů - patří mezi nejzajímavější a současně nejrozporuplnější počiny poslední doby. Pomiňme přitom fakt...
Tak tu máme nový a v pořadí již třetí počin amerických HATE ETERNAL, skupiny Erika Rutana, bývalého člena věhlasných MORBID ANGEL. A mě nezbývá než hned na úvod použít otřepané konstatování...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.