GEHENNA - WW
Pokud bychom umístili jednotlivá alba GEHENNY na časovou osu, přičemž druhá osa y by vyjadřovala kvalitu, originalitu a umělecký přínos, dostali bychom možná zajímavou křivku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud bychom umístili jednotlivá alba GEHENNY na časovou osu, přičemž druhá osa y by vyjadřovala kvalitu, originalitu a umělecký přínos, dostali bychom možná zajímavou křivku.
Zvláštne to časy, keď sa počúvanie kedysi príjemných a jemných melódií mení v dôsledku ich fabrikácie podľa požiadaviek trhu pre jednotlivé cieľové skupiny konzumentov predovšetkým s vidinou vysokých ziskov vydavateľstiev na utrpenie a účinný prostriedok k rýchlemu vzkypeniu žlče.
Když se vysloví název norských GODSEND, většině zasvěcených se asi vybaví jméno švédského multiinstrumentalisty Dana Swanö, neboť jeho hudební dráha je mimo jiné svázána i s brutal doomovými hrubostmi...
Atmosféra Města hříchu je jako dekadentní poezie. Má svou vnitřní krásu, i když na povrchu je špína. Snaží se vymykat zažitým konvencím, přesto svou formu čerpá z klasiky.
Další metalová tlaková vlna se valí ze severní Ameriky. Tentokráte nese název „Immersed“ a jejími původci jsou pánové říkající si SINAI BEACH. Ne každá tlaková vlna však po sobě zanechává spoušť.
Při příležitosti rozboru předcházejícího dema (později pak regulérního MCD) "Wishing The Renaissance" jsem zde kapele OBLOMOV prorokoval, že cesta k vydání regulérní nahrávky bude ještě hodně trnitá.
Pokud jste o MOSTLY AUTUMN dosud neslyšeli, nenechte se mýlit jejich gotickým klišé zavánějícím názvem. I já se musím přiznat, že mi tato kapela dosud unikala.
Vlivy severské metalové melodiky zdá se začínají napevno zapouštět své drápky v zámořské scéně, o čemž svědčí nejeden titul z poslední doby, který vzešel z vydavatelství Victory Records.
Nikdy jsem nebyl a zřejmě ani nebudu příznivcem barevných obrázkových sešitů o hrdinných bojovnících s nadlidskými schopnostmi, kteří zasvětili svůj život nekonečné válce se zlem.
K tvorbe tohto interpreta sa dostávam len veľmi sporadicky, ale keď sa k nej konečne prepracujem, tak o to radšej. Tento koncepčný album demonštruje Vaiovu virtuozitu...
Čtyřčlenná jednotka rychlého nasazení z Finska po necelých třech letech hlásí návrat a hned s prvními tóny novinkové nahrávky není nejmenších pochyb, že i tento bude ve velkém stylu.
Horror/black... do tejto pozície sa MORGUL dostal(i) už pred rokmi vydaním temer dokonalého drsného hororového sountracku „The Horror Grandeur“. Po ňom nasledoval mierne experimentálnejší „The Sketch Of A Supposed Murderer“ a po ňom .
Obrovský a zasloužený úspěch minulé řadovky „A Rush Of Blood To The Head“ z roku 2002 nastartoval celosvětovou COLDPLAY mánii. Mnohokrát se hovořilo o této kapele...
Asi by se slušelo procházet kolem takové legendy, jakou OBITUARY pro mnohé metalisty představují, pěkně po špičkách, opatrně našlapovat a nevyvolávat bouře přímočarými názory plnými ostrých hran a kategorických prohlášení.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.