BLACK SABBATH - Heaven And Hell
Když koncem 70tých let přicházel Ronnie James Dio jako náhrada za odcházejícího Ozzyho Osbourna, komentoval to jeho předchůdce slovy: „Myslím, že si Dio bude muset vzít neprůstřelnou vestu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když koncem 70tých let přicházel Ronnie James Dio jako náhrada za odcházejícího Ozzyho Osbourna, komentoval to jeho předchůdce slovy: „Myslím, že si Dio bude muset vzít neprůstřelnou vestu...
„Po dlhom čase sa na našej hudobnej scéne opäť objavuje interpret, ktorého tvorbou sú úplne normálne rádiové pesničky s hitovými ambíciami.“ (PR oddelenie Universalu) Záplava stokrát vypratej slovenskej radio-friendly nudy...
Snímkem „Večeře u Noriko“ se japonský režisér Shion Sono, který byl ještě donedávna v zasvěcených kruzích znám zejména díky svým homosexuálně laděným pornografickým filmům...
Album „The Musical History Tour“ je soundtrackom ku vzdelávaciemu CD-ROM a holandská skupina THE GATHERING, napriek tomu, že je jeho výhradným autorom aj interpretom...
Vikingovia všetkých krajín, spojte sa! Pochodeň, ktorá vypadla z rúk zakladateľa vikingského metalu Quorthona, je hrdo ďalej nesená jeho neohrozenými nasledovníkmi.
Tak jste se přece jen dočkali. Nejen nové desky NILE, ale i mé váhavé recenze na ni. Byl to opravdu záhul rozplést zpráchnivělé zbytky sarkofágů a dostat se hnijící mumii takříkajíc na dřeň.
Obal alba „Mein Rasend Herz“ by snad mohl evokovat, že se starobylý koráb IN EXTREMO ocitl v jícnu bouře, která s ním cloumá a žene jej vstříc skaliskům neprobádaných zemí.
Čas už mě dávno naučil nikdy se netěšit na nahrávky svých zásadních oblíbenců. Historie mě v tomto ohledu donutila spolknout již celou řadu poměrně hořkých pilulek...
Přestože BLACK SABBATH z poloviny devadesátých let minulého století nelze ani náhodou považovat za vyčerpanou kapelu, o čemž vypovídá velice solidní nahrávka „Cross Purposes“ z roku 1995...
TUBLATANKA, abych byl hned zkraje upřímný, pro mě přestala existovat vydáním alba „Volanie divočiny“ (1992), respektive dvojsmyslnou nahrávkou „Poďme bratia do Betlehema“ (1993).
Chrocht chrocht prasátko se vrací, tak koukejte vyčistit chlívek. Tohle totiž není jen tak ledajaké prasátko. Tohle je pořádná svině, která se na vás přilepí a vy se ji jen tak nezbavíte.
Neverending chain of bitterness, zdá sa, pokračuje ďalej. Po ústupe z pozícií vydobytých prelomovým albumom „Troublegum“ a odvážnym nasledovníkom „Infernal Love“...
Sľúbil som, že napíšem na tento album recenziu, a pretože svoje sľuby sa snažím plniť, tak vkladám CD do mechaniky. Síce som hudobne troška inde a nu-metal nie je práve mnou najpreferovanejší štýl...
Topoľčianska skupina THALARION patrí na slovenskej scéne doslova k veteránom. Pôsobí už nejaký ten rôčik, môže sa pochváliť kvalitnými albumami, vydanými dokonca na zahraničnom labeli...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.