Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Latinská Amerika, mýty a čary, sex a láska, omamná vôňa exotických plodov, horúčava a pot – to je zjednodušene magický realizmus a Gabriel García Márquez je bezpochyby jedným z jeho najvýznamnejších predstaviteľov.
Když jsem se při své první návštěvě nově otevřené žižkovské Neosféry nechal poslechem mně do té doby neznámého (a dnes již zaniklého) projektu SUNDOWN přesvědčit k zakoupení jejich cd „Design 19“...
V neprebernom množstve kapiel, ktoré momentálne tvoria, som sa už pomaličky začínal utápať. A tak som v podstate prestal vyhľadávať nové bandy, no keďže nie som ani hluchý a ani slepý...
Vydavatelství Élysion jsem měl vždy spojené s poněkud jinými žánry než je HC, takže mě vydání kotouče ostřílených pěšáků LIKE FOOL hrdě nesoucích již deset let nad hlavou zástavu hard-coru poměrně překvapil.
CORROSION OF CONFORMITY se nám propadají do zapáchající bažiny retra, co propadají, oni už jsou v ní totálně utopení a rochní si v rašeliništi jako ty sviňky prasácký...
Tak nevím. Mám album „Mezmerize“ (alias první díl dvojalba „Mezmerize/ Hypnotize“, jehož druhá část se má na prodejních pultech objevit až později v letošním roce) považovat za odrazový můstek...
Od prvých zmienok o sfilmovaní „Stopárovho sprievodcu galaxiou“ sa (nielen) sci-fi komunitou začal šíriť mierny nepokoj a napäté očakávanie. Napriek tomu...
Po dvou letech se melancholičtí Italové spolu se změnou vydavatelství opět hlásí s další dávkou příjemně rozjímavé a náladové hudby. „Hudební pohrobci“ secesního umělce Gustava Klimta se i na druhém regulérním albu pokoušejí do tónů a zvuků přenést barevnou expresivitu proplouvající vizuální imaginací tohoto malíře...
Ak sa nostalgicky vrátime do počiatku 90-tych rokov minulého tisícročia, do doby vzostupu rôznych odnoží blackmetalu, možno si niektorí spomenú na HECATE ENTHRONED.
To byla teda rychlost! Je to sotva pár měsíců, co se na pultech objevila vykopávka „1996 DEP Session“ a už tu máme novou nálož aktuálních fláků. Komerční úspěch asi inspiroval pana Iommiho natolik...
Jako ostatně každá vlna nějakého hudebního žánru je tedy i současná móda garážového retra zaplavena mnoha padělky, plagiáty, kapelami bez větší hloubky a životnosti.
THE RED CHORD z amerického Massachusetts je alespoň svojí současnou vydavatelskou firmou považována za jednu z nadějí současné tvrděmetalové scény. Kapela na sebe výrazně upozornila debutním albem „Fused Together In Revolving Doors“ v roce 2002...
Keď Hank Shermann spolu s Michaelom Dennerom zakladali začiatkom 80-tych rokov kapelu MERCYFUL FATE, asi netušili, že stoja za jedným z najkultovejších projektov metalovej hudby.
„Lepší je na blby rovnou umřít, než sklízet jejich chválu.“ (A.P. Čechov) Tomuto svetoznámemu ruskému spisovateľovi a dramatikovi v Čechách už v minulosti vyšla nejedna zbierka poviedok...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.