HELMET - Betty
Jestliže jsem si nedávno ve své recenzi comebackového alba „Size Matters“ amerických HELMET stěžoval na zbytečnost tohoto počinu a značnou tuctovost nabízeného materiálu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jestliže jsem si nedávno ve své recenzi comebackového alba „Size Matters“ amerických HELMET stěžoval na zbytečnost tohoto počinu a značnou tuctovost nabízeného materiálu...
PAIN OF SALVATION svojím „BE“ poriadne rozhýbali stojatú vodu progressového rybníčka. Napriek nie jednoznačne pozitívnemu prijatiu sa svojho monštrózneho konceptu Daniel Gildenlöw nepustil...
Budúcnosť death metalu. Presne tak som vnímal predchádzajúci album anglických maniakov GOREROTTED. Na “Only Tools And Corpses” drtili deathové jadro s punkovou vervou a neodškriepiteľným...
Čakanie na Godota menom „Loser“ (alebo naopak?), na druhé „Odelay“ či „Mellow Gold“, tak znie stručné résumé kariéry Becka Hansena po prelomových rokoch 1994-1996.
Klokánci VANISHING POINT brázdí širé pláně australské od roku 1997 a produkují na poměry jižního kontinentu poměrně nezvyklý žánr – heavy/speed metal s drobnou špetičkou power metalové techniky.
Druhé album těchto nadějných Kanaďanů obsahuje nahuštěný materiál ve stylu poctivého svižného old school hardcore tak, jak jej známe od kapel z 80-tých let.
Nekompromisne a ostro sa do poslucháča púšťajú THE RED DEATH hneď z úvodu svojho druhého albumu, vydaného pod krídlami neúnavných objaviteľov mladých „talentov“.
Vítejte, drazí příznivci pláten, barev a štětců. Máme před sebou již pátý exkurz do světa, ve kterém hraje prim jen a pouze představivost autora, kde jsou na kreativitu tvůrců kladeny jen ty nejvyšší nároky.
„Doom“ je síce termínom používaným v metalovej muzike v súvislosti s úplne inou hudobnou formou a úplne inými kapelami, no máloktorá formácia dokázala jeho význam preniesť do zvukovej a vizuálnej podoby tak presvedčivo a dokonale...
Pokiaľ metalové skupiny od vekov priťahovala „gore“ tématika, prečo túto suvislosť neotočiť? Soundtrack k hororu „Saw“ (film sa pred časom prehnal českými a slovenskými kinami) našiel svoju tému v striedaní metalových interpretov s pôsobivými ambient trackmi Charlieho Clousera...
„Challenger“ je další z nepříliš početné řady nahrávek aspirujících na redefinování pohledu nezainteresovaného posluchače na hudební odnož zvanou hardcore.
Existence DREAM THEATER po vydání fenomenálního opusu „Scenes From Memory“ je jeden velký otazník. Což o to, „Six Degrees Of Inner Turbulence“ ještě určitou stagnaci a místy přehnaný formalismus ustála jako malý otazníček...
TOOL sa úplne zbláznili, Maniac sa po odchode z MAYHEM postavil za ich mikrofón a spolu začali hrať thrash metal. Viete si predstaviť takúto situáciu?
Tón jako projev čisté beznaděje, akord jako výkřik zoufalství, chroptící dušené sténání jako příznak vrcholící krize. Výbuch vzteklé hudební agresivity...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.