BRUTALITY - In Mourning
Proslulá floridská death metalová scéna byla v dobách své největší slávy doslova rejdištěm mnoha vynikajících kapel. Hlavně konec osmdesátých a první polovina devadesátých let se dá považovat za zlatý věk této scény.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Proslulá floridská death metalová scéna byla v dobách své největší slávy doslova rejdištěm mnoha vynikajících kapel. Hlavně konec osmdesátých a první polovina devadesátých let se dá považovat za zlatý věk této scény.
Stalo se jednoho zimního večera, že jsem dostal chuť napsat recenzi na nějaké nové CD, ale zrovna jako na potvoru jsem si nic neopatřil. Plány na víkend s časem na recenzi nepočítaly...
Pohrobci legendárních AT THE GATES přicházejí počtvrté, aby nakrmili hladové masy bažící po kvalitní thrashové sekané. Asi ani samotní THE HAUNTED nepředpokládali...
Angličané DAI LO přicházejí po pěti letech existence s debutovým albem „The Constant Threat Of Accidental Death“...
Poslední dobou se mi zdá, že tuzemské nu-metalové skupiny rostou jako houby po dešti. Jen málo z nich však posouvá hranice žánru dál a hned na úvod musím říci...
Není tomu tak dávno, co se zde objevil krátký posudek na demo "Anděl Pomsty" od seskupení TRAIS. Pravděpodobně vám teď uniká souvislost s nadpisem tohoto článku...
Americká heavy metalová kapela FEINSTEIN natočila za vydatné producentské podpory Joey De Maia svou debutovou desku „Third Wish“. Toto album je tedy, jak jistě většina z Vás tuší...
Znáte to. Není všechno zlato, co se třpytí. Ke knize „Z Buicku 8“ jsem přistupoval s obrovským nadšením právě proto, že pod ní byl podepsán Stephen King...
Známe ho všichni. Tvrďák v metalově kožené bundě. Smrtícím pohledem vyhlíží skrze sklo svého super bouráku, či v krvavě rudých plavkách bojuje se žraloky...
"….I am the light that shall lead you to darkness…" Cesty zapeklité, myšlienkové pochody komplikované sprevádzali písanie tejto recenzie. Keď prišiel z ”vyšších miest” nášho milovaného Kovového mesta nápad s retroVianocami...
Ztvrdlý pařát sněhu napsal do firnu letopočet 1994 a bergenská trojice vikingských synků osedlala znovu hrdý drakar a potřetí vyrazila na své dobyvačné toulky světem.
Švédské uskupení KATATONIA se nikdy nedalo zařadit mezi ty, kteří svou hudbou baví davy. „Dance Of December Souls“ je totiž ukázkovým příkladem neskutečné síly hudby.
„Anjel a temná rieka“. Album, ktorý pre mňa znamenal zásadnú zmenu pohľadu na metal, takže týchto pár riadkov je malým splatením akéhosi dlhu... As I stand here now...
„Temný zelený chaos, oslepený, opäť bežím týmito cestami...” Vzďaľujúce sa horizonty času miznúce v mlžnom opare spomienok. Opar, ktorý môže byť rozvírený prechodom odhodlanej mysle a za ním je možné zhliadnuť dobu...
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.