JON LORD - Beyond the Notes
Je tomu pár let, co prosákla na veřejnost zpráva, že z legendární rockové grupy DEEP PURPLE odchází poslední z původních zakládajících členů a zároveň nejvěrnější článek...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je tomu pár let, co prosákla na veřejnost zpráva, že z legendární rockové grupy DEEP PURPLE odchází poslední z původních zakládajících členů a zároveň nejvěrnější článek...
Finské seskupení s mírně klišovitým pojmenováním svým aktuálním kotoučkem rozšiřuje řady početného odvětví severského gotickými prvky nasáklého metalu.
Všestranne nadaný človek, tento Henry Rollins. Príležitostný herec, už vyše dvadsať rokov aktívne pôsobiaci textár, spevák, frontman zaniknutej buričskej legendy BLACK FLAG...
Při vyslovení jména Fredrik Thordendal se asi každému vybaví stále živá, přesto dnes již legenda MESHUGGAH, které je tento kytarista členem už od jejího založení v roce 1987.
FINTROLL, FALKENBACH, KORPIKLAANI, THYRFING a MOONSORROW… iba malý, známejší, zlomok kapiel, ktoré sa rozhodli oprášiť časy vikingské, doby spred príchodu kresťanov do Škandinávie.
Silenti patří neodmyslitelně k základním kamenům moravské post-doomové školy. Svým debutem „Iron“ se etablovali na scéně jako silně pocitové a slovanskými ozvuky načichlé doomové těleso...
Dlouho, předlouho čekali příznivci DISSECTION na tuto chvíli. Avšak co má se stát, stane se… Sudba byla završena a nyní SATAN OPĚT PROCITNE. Ano, tak nějak by se slušelo zahájit recenzi na něco...
Nepreniknuteľná hmla vládne mrazivému ránu. Režúci chlad núti k pohybu. Slnko práve vychádza. Mliečne chuchvalce sa lenivo prevaľujú cez úbočia. Nikde žiadny pohyb.
Ať už bylo za odchodem Roba Halforda ze slovutných JUDAS PRIEST po vydání veleúspěšného alba „Painkiller“ (1990) cokoliv, jedno tomuhle lišákovi v koženém člověk upřít nemůže.
Tak už je to tu zase. Všichni věrní nemeškejte, sedlejte své pekelné oře, upínejte si zbroj a ostřete meče. Světlo apokalypsy znovu vzplanulo a nastal nejvyšší čas na další zběsilou jízdu pohanským hájemstvím světa zvaného heavy metal.
Nekorunovaní králové ema jsou zde s novinkou v čase, který snad nemůže být pro jejich hudbu příhodnější. Na podzim. V době, kdy oděv z listí strhává z větví zvedající se vítr a zanechává jejich pahýly v bezútěšné obnaženosti...
Drsný metalcore s vplyvmi HATEBREED, SLAYER a AT THE GATES. Málokedy dokáže vydavateľstvo vystihnúť podstatu muziky svojich zverencov tak, ako sa to podarilo Metal Blade Records v prípade švajčiarskych CATARACT.
Rozjetou smečku blasfemiků nedokázala zastavit ani ztráta dvou stěžejních členů, kteří celých osm let věrně pracovali po boku vůdčí persóny, holohlavého satanáše Henriho Sattlera...
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.