THE LOTUS EATERS - Tribute To Dead Can Dance
Dnes již neexistující DEAD CAN DANCE tvořené ústřední dvojicí Lisou Gerrard a Brendanem Perrym lze dozajista označit za výrazný hudební fenomén posledních dvaceti let.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes již neexistující DEAD CAN DANCE tvořené ústřední dvojicí Lisou Gerrard a Brendanem Perrym lze dozajista označit za výrazný hudební fenomén posledních dvaceti let.
Čistě instrumentální alba nemám moc v lásce. A mám k tomu pádný důvod. Málokterý z hudebníků pouštějících do podobných projektů má na to, aby udělal kvalitní instrumentálně pojatou desku a dokázal jí dát srdce stravitelnosti i pro obyčejného posluchače.
Mobilní telefon - fenomén dnešní doby. Kdo jej nemá, jako by ani nebyl. Neexistuje snad chvíle, kdy na ulici nepotkáte někoho s aparátem u ucha, někoho neúnavně ťukajícího SMS zprávu...
Kdysi dávno, před mnoha tisíci lety, snad v době bronzové, snad ještě dříve, žil na území temných hvozdů okolo řeky Elbe udatný bojovník, o jehož hrdinství se vyprávěly legendy.
Hneď po tom, ako som si prečítala na zadnej strane obalu knihy jej stručný obsah, vedela som, že to nebude kniha, ktorú by som chcela čítať dvakrát. Niežeby mala byť nekvalitná...
Ak by sa mala niekde overiť stará múdrosť o trpezlivosti, čo (krvavé) ruže prináša, bolo by to práve v prípade veteránov dánskej deathmetalovej scény...
Další z nekonečné řady death/grindových splitek má na svědomí nizozemsko-francouzský dvojblok DESENSITISED a PEACH HER. Asi nemá cenu tvrdit, že zmíněná dvojice nepřichází s ničím novým a spíše se jedná o další nošení dříví do již tak přeplněného lesa.
No ne. Po letech mlčení o sobě zase dává vědět kytarista z mateřské školky metalu a jako parťáka si k ruce bere bývalého párplistu Glenna Hughese! Přesvědčení...
Připravme si jednu destilační kolonu. Vezměme skupinu KORN, nalijme do varné baňky a začněme zahřívat. Vydestilovaný obsah chytáme do kádinky. V zahřívané baňce by měla na dně zbýt heterogenní směs efektů a pazvuků.
Gothenburgské seskupení DARK TRANQUILLITY se za léta na death metalových kolbištích vypracovalo na samý vrchol severské scény, smrtonosný palcát vyměnilo za melodický rapír a minulým albem udělalo elegantní touché svým věrným fanouškům.
„Florilegium“ je výraz z latinského jazyka označující sbírku spisů nebo literární antologii. V případě italského seskupení LUPERCALIA lze v přeneseném slova smyslu hovořit o sbírce rekonstruovaných fragmentů středověké hudby.
Kontinuita. Tradice. Moderna. Inspirace... Všechny tyto atributy zdobí novou desku vyškovských podivínů DARK GAMBALLE, která je pro mne naprosto bez debat zhmotněnou superstar na kolbišti moderní tvrdé muziky v ČR.
Začnu konstatováním. Sonda do neobyčejně obyčejného života několika postav s duší, která má býti zkažená a rozdrobnělá jak den otevřený kaviár, si vybrala pro popatření světla světa mimořádně nevhodný okamžik.
Těžké přetěžké bude hodnocení třískladbové nahrávky tuzemské AGONIE. Jsou k tomu hned dva výrazné důvody. První vadou na kráse je skutečnost, že každá ze tří skladeb je nazpívaná v jiném jazyce...
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.