SVĚT ZÍTŘKA - Retropolis
Ono se už na poli dobrodružných filmů nedá nic osvětového vynalézt, vždyť téměř všechny snímky, které zaplavují kina, vaří z totožného konceptu a z totožných klišé… A pak jsou tady zářné výjimky...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ono se už na poli dobrodružných filmů nedá nic osvětového vynalézt, vždyť téměř všechny snímky, které zaplavují kina, vaří z totožného konceptu a z totožných klišé… A pak jsou tady zářné výjimky...
MOST PRECIOUS BLOOD sú takou dokonalou ”New York City Hardcore Band”, až je to podozrivé. Demonahrávky majú zásadne na kazetách (No CD-R!), koncertujú tak často...
Tak mi napadlo, že názvy dosiek DYING PASSION sú skutočne trefné – po „Secretly“ sa kapela doslova tajne prepracovala medzi českú metalovú špičku, „Voyage“ symbolizovalo cestu...
”Agoraphobia”, je výraz v našich zemiach nie až tak bežne užívaný, pozrime si, čo nám o ňom povie Ottov náučný slovník: Agoraphobia – chorobný strach z otvorených priestranstiev.
Do ostrého žáru sluncem milovaného Řecka se z temnoty pochmurné hudební lázně vynořila další relikvie hanebně shnilého Kristova těla. Krev z ran nejen že již dávno zaschla...
Cesty života jsou křivolaké a historie floridských SAVATAGE řádně kostrbatá. Poté, co se na počátku devadesátých let po velmi úspěšných albech „Gutter Ballet“ a „Streets/A Rock Opera“ s kapelou rozloučil díky věnování se studiové práci její frontman a jeden z vůdčí dvojice bratrů Olivových...
Sú albumy, na ktorých sa hudobníci snažia prísť s niečím neobvyklým, aby kovovému žánru dodali nový impulz a usmernili jeho ďalší vývoj. Presným opakom sú albumy...
Pozícia krikľavých nihilistov z Francúzska sa vydaním "New Obscurantis Order“ posunula až k nebezpečne kultovým výškam. Tri roky odkladaný alebo pripravovaný útok mal túto pozíciu potvrdiť svojim extrémne chorým prístupom.
A máme je tu zase! Po letech čekání na plátna kin opět vstupují dva nejslavnější emzáci (pravda je tu ještě postavička vrchního Spielbergova killera, patriota ETho...
Progresivní matadoři DREAM THEATER prožívají v poslední pětiletce mocný nárůst výroby a zjevně i mocný nárůst spotřeby, jak jinak si vysvětlit kobercové bombardování trhu tituly s dobře známým logem?
Opět tu máme kompilaci z produkce DAY AFTER a směsice, kterou do ní vydavatelé napěchovaly, si stylově ničím nezadá s nedávno recenzovanou Volume No. 1.
Nastal podzim a s ním i čas na poslech emotivněji zaměřené hudby. Čas na chvíli se odprostit od rozjuchaných rychlovydrnkávaček, od krvavých masakrů, na chvíli se uzavřít s blýskavým kotoučem v zešeřelé místnosti...
Roadrunner Records uvádzajú - v hlavných úlohách: Lurch, Pretty Boy, Count Gackula a v dvojúlohe G.I.Jew/Nosferajew. Ďalej hrajú: alkohol, všetky možné legálne...
Již rok avizovaný comeback švédských legend mainstreamového rocku se stává v dnešních dnech skutečností. Nová deska „Start From The Dark“ je tedy prvním albovým zápisem po předlouhých třinácti letech z hybernace právě probuzené kapely.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
Po nějaké době zakouším něco z post/sludge ranku a vlastně celkem spokojenost. Standarně namíchaná směs dvou dlouhých a pomalých kompozic nabídne vše potřebné. Na druhou stranu ale zase příliš mnoho důvodů k opětovnému poslechu nenacházím.
Nesmlouvavý buldozer s novým sedmipalcem. Čtyři zubaté tomahavky ve vašich zádech. Každá čepel jiná. Všechny rezavé a ostré současně. Společným jmenovatelem je hardcorový tyjátr v balaclavách.