METALLICA - Some Kind Of Monster
METALLICA a jej súčasná tvár. Nič ju nevystihuje tak dobre ako práve aktuálne EP „Some Kind Of Monster“, ktoré bolo vydané v rámci kampane na podporu rovnomenného filmu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
METALLICA a jej súčasná tvár. Nič ju nevystihuje tak dobre ako práve aktuálne EP „Some Kind Of Monster“, ktoré bolo vydané v rámci kampane na podporu rovnomenného filmu.
„Human Antithesis“. Tíživý existenciální manifest proklamující bezútěšnost a nepostihnutelnost lidského bytí, prostoupený pocity osamění a chladné prázdnoty.
Přestože THE RAYS OF THE SUN existují již nějaký ten pátek, jejich diskografie čítá nemalé množství demo nahrávek a během let koncertování si dokázali vytvořit určité renomé...
Excelentní záznam! Při minulé seanci před dvěma lety jsme si v životodárné tekutině rudé barvy smočili pouze konečky prstů, absolvovali první dějství...
K-AGAIN sú mladí ambiciózni Taliani, ďalší z nekonečných zástupov nešťastníkov pokúšajúcich sa presadiť na metalcorovej scéne, kde už pred rokmi bola tlačenica a slabé kolektívy ostali trčať vo vákuu šedivého priemeru.
Rok 2004 bol, a ešte samozrejme stále je, čo sa týka kvalitných albumov bohatý mierou vrchovatou. Nemalým, a o to milším prekvapením je pre mňa živák majstra horror metalu King Diamonda...
Páni. Tak tohle je teda věcička. O projektu CHAOSTAR jsem slyšel už před časem, četl jsem i rozplývající se recenzi našeho vrchní „shit killera“, klasikoznalce a drsoně (myšleno striktně v dobrém) Immortala...
Pokud se vám nějakým zázrakem podařilo uchránit před soutěží Česko hledá Superstar, rád bych znal váš recept a jen tiše závidím. Ovšem i tak určitě alespoň něco málo tušíte...
Finští hrdinové opět nezklamali! Mužně dostáli slibu, jímž časovali na jaře své fanoušky a nahráli dlouho očekávané EP, které vrhli do světa s rotací i účinky cirkulárkového kotouče.
Jsou tomu zhruba 4 roky, co kalifornští PAPA ROACH vylétli se svým albem „Infest“ ke hvězdám. Spolu s LINKIN PARK a P.O.D. v té době válcovali svým poměrně chytlavým...
Tak s touto pulzující žílou plnou čerstvě okysličené energie jsem se poprvé setkal, když předskakovali legendárním PRO-PAIN. Tenkrát si mě jejich živelný...
Daniel Landa je vskutku zajímavý úkaz zmrzačené české populární scény. Byly doby, kdy hitparádám vládly americké jednosezónní instantní škváry na straně jedné a zajetí normalizační „umělci“ na straně druhé.
Chcete si zaprasit svoji hudbymilovnou duši něčím hodně rozevlátým a neuspořádaným? Máte chuť utéct z konvenčních vod umírněného stereotypu hudebních toků do bouřlivých napěněných vod velehorských bystřin nebo k rachotu lavin strhávajících veškerý porost větrem bičovaných strání?
„Jsou dva, jsou z Plzně, je jim 18, milují industriál a pop. A hlavně každý je úplně jinej. Jeden je černej a druhej bílej“. Takhle nějak infantilně by se dalo představit relativně nové západočeské hudební uskupení cirgusu pana Ďábla zvoucí se PORNO COWBOYOVÉ.
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
Po nějaké době zakouším něco z post/sludge ranku a vlastně celkem spokojenost. Standarně namíchaná směs dvou dlouhých a pomalých kompozic nabídne vše potřebné. Na druhou stranu ale zase příliš mnoho důvodů k opětovnému poslechu nenacházím.
Nesmlouvavý buldozer s novým sedmipalcem. Čtyři zubaté tomahavky ve vašich zádech. Každá čepel jiná. Všechny rezavé a ostré současně. Společným jmenovatelem je hardcorový tyjátr v balaclavách.
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!