Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nórská úderka s morovým letopočtom v názve vždy bola, je, a zrejme bude “iba” partiou “toho Frosta zo SATYRICON”. Kým na regulárnom debute “Liberation” bolo ťažko nájsť čo i len minimum nad rámec s vetrom o preteky uháňajúceho...
Že ste o THE STRANGLERS nikdy nepočuli? Ale áno. Hity ako “Golden Brown”, “Always The Sun” či “No More Heroes” sú v podvedomí každého, kto za posledných 20 rokov aspoň zopárkrát zapol rádio či televíziu.
Do třetice všeho dobrého. Po DISMEMBER a GRAVE vydává své nové album i třetí velká ikona švédského death metalu - stockholmští UNLEASHED. Pod znamením Thorova kladiva znovu povstali před dvěma lety...
Zaradiť niekam košickú občasne existujúcu hudobnú partiu označujúcu sa ako CARESS nebude vôbec ľahké. To hlavne z dôvodu toho, že ich prístup k hudobnej tvorbe je natoľko osobitý...
Jako svůj 53. titul vypustila do světa naše přední firmička Obscene productions poctu jedné z legend grindového řádění. Samozřejmě, jedná se o polské veterány DEAD INFECTION.
V poslednom čase sa thrash metalu darí a kapely produkujúce túto odnož metalu nemusia vždy pochádzať len z Nemecka. V Rakúsku pôsobí už nejaký ten rôčik kapela DEMOLITION...
Stúpenci avantgardného byrokratizmu, 90-stupňových uhlov, v smogu prebleskujúceho slnka odrážajúceho sa v tvárach železobetonových molochov pokrytých sklom… Krátky pohľad na kríženca artistov zídených pod parodickým názvom „Vek Ticha” poskytujúcim nejedno zamyslenie nad jeho podstatou.
Elfové z italských hvozdů vytančili na scénu poměrně elegantně... rozkřepčený folk metal z prvotiny „Heathenreel“ vlekl na zádech snahu po epické vznosnosti krefeldských slepců a též neslaný nemastný vokál páně Damnagorase...
„Čierna skrinka. Neotvárať.“ Tento veľmi výstižný nápis sa vyníma na minimalisticky vyriešenom obale nového albumu najznámejšej nemeckej kapely súčasnosti.
Po určitej odmlke, spôsobenej okrem iného sebapoznávaním a cestovaním po ázijskom kontinente, sa na hudobnej scéne znovuobjavil Darren White, známy z účinkovania v spolkoch ako ANATHEMA...
Pomíjivost je věčná a zvuk jako projev vlnění atomů se ztrácí příliš rychle na to, abychom ho mohli svým nedokonalým sluchem plně analyzovat. A tak vše...
Od úvodnej, po krátkom intre nasledujúcej "Människopesten" je jasné, o čom bude štvrtý dlhohrajúci album fínskych trollov. Zmes pokleslej fínskej ľudovej polky -- humppy (vďaka ktorej sa celé CD nesie vo vlezlo nákazlivom štvorštvrťovom rytme)...
Každá hudební odnož má své lídry, kteří bourají hranice a vytyčují nové horizonty. Jsou to právě oni, kdo něpřehlédnutelně ční nad průměrem a pro ostatní jsou téměř vždy nedostižným vzorem.
NEUROSIS. JARBOE. Čierna a biela. Na prvý pohľad dva úplne odlišné a nezlúčiteľné svety, avšak to, čo tieto dve mená spája, je spôsob, akým pristupujú k hudbe...
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
Po nějaké době zakouším něco z post/sludge ranku a vlastně celkem spokojenost. Standarně namíchaná směs dvou dlouhých a pomalých kompozic nabídne vše potřebné. Na druhou stranu ale zase příliš mnoho důvodů k opětovnému poslechu nenacházím.
Nesmlouvavý buldozer s novým sedmipalcem. Čtyři zubaté tomahavky ve vašich zádech. Každá čepel jiná. Všechny rezavé a ostré současně. Společným jmenovatelem je hardcorový tyjátr v balaclavách.
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!