Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hneď úvodom musím potencionálnych čitateľov týchto riadkov upozorniť, že tento počin nepochybne známych francúzov nie je ich radovým albumom. Práve naopak jedná sa o špeciálnu raritu v podobe znovu vydania ich prvých dvoch dem ( „Garden Of Delight“ a „Nihil Negativum“).
Přes nikterak nízký věk mi život přináší nemálo podnětů, které moji středoškolsky vzdělanou mysl nepřestávají překvapovat a šokovat. Jsem natolik liberální...
Jedni z pionýrů tzv. gothenburgského soundu, švédští divnovláskové DARK TRANQUILLITY, vydali po úspěšném kotoučku „Damage Done“ nášup v podobě DVD nosiče.
Čtyři dlouhé roky uběhly od doby, kdy naše přehrávače poprvé okusily „Folkémona“. Nebyl od zavedené japonské firmy, nezdobilo ho tetování, válečné barvy...
V hlubinách země, pod ochrannou klenbou kořenů mýtického jasanu splétají tři sudičky (Norny) Urd, Skuld a Verdandi neúnavně lidské osudy do tvaru obrovské pavučiny Wyrd.
Jsou geniální šílenci, workoholici, osoby více či méně vyšinuté, leč i neskutečně talentované. A Daniel Gildenlöw, persóna číslo jedna v řadách PAIN OF SALVATION...
Jakožto příznivce českého filmu mě nejnovější snímek autorské dvojice Hřebejk-Jarchovský zastihl ve stavu oscilace mezi nadějí a obavami. Vzhledem k tomu...
Pro účely japonského trhu oprášili finští speed street boys své staré MCD „Succesor“ (2000) a doplnili ho o dva zbrusu nové covery plus jeden dříve použitý na tributní kompilačce.
Výpovědi z opuštěného sanatoria, kde zdi absorbovaly příliš velkou dávku šílenství a sotva pod jeho tíhou udrží stropy. Příliš mnoho utrpení, návalů bezbřehého...
Za sedmero horami a sedmero řekami, za širým mořem, za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál, se nachází království pohádek, zvané Enchanted Lands.
Rok 1981 se pro Wolfganga Petersena stal zlomovým bodem jeho režisérské kariéry. Po několika televizních filmech a seriálech se jeden z nějvětších talentů německé kinematografie dostal k velké válečné látce a dokázal ji převést na plátno způsobem...
O statusu, který si za 5 let své existence dokázal festival Obscene Extreme vybudovat, už bylo na těchto stránkách napsáno více než dost. Bylo už jen otázkou času...
Před dvěma lety mi tahle moravská družina připravila příjemný šok svým demo kotoučkem „Nobility“. V recenzi, která se tu kdesi povaluje, jsem sdostatek vychválil a vykreslil přednosti hudby samé...
„S pomocí násilí můžeš zabít lháře, ale nemůžeš zničit lež, natož nastolit pravdu.“ Tak tato a další slova, jenž pronesl známý černošský kazatel Martin Luther King Jr.
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.
Po nějaké době zakouším něco z post/sludge ranku a vlastně celkem spokojenost. Standarně namíchaná směs dvou dlouhých a pomalých kompozic nabídne vše potřebné. Na druhou stranu ale zase příliš mnoho důvodů k opětovnému poslechu nenacházím.
Nesmlouvavý buldozer s novým sedmipalcem. Čtyři zubaté tomahavky ve vašich zádech. Každá čepel jiná. Všechny rezavé a ostré současně. Společným jmenovatelem je hardcorový tyjátr v balaclavách.
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!