Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po tom, ako NECROPHAGIST prevalcovali publikum na vlaňajšom Brutal Assaulte, sa z dovtedy málo známych nemeckých mladíkov stalo v českých a slovenských končinách často skloňované meno.
Když jsem se dozvěděl, že obdržím k recenzování emo-corovou kompilaci od Day After, rozzářila se mi očka jako dítku, které se chystá vydrancovat cukrárnu.
Málem neuvěřitelně dlouhé čtyři roky uplynuly od okamžiku, kdy se moravská veličina SALAMANDRA připomněla dlouhohrajícím albovým zápisem „Skarremar“ a zároveň se tak definitivně a nesmazatelně vryla do paměti všem tuzemským (a vlastně nejen jim) vyznavačům rychlého kovu.
Vědecko-fantastický kánon robotiky – Asimovovo arcidílo Já, robot – se konečně dožívá své filmové podoby. Lépe řečeno, svého odrazu ve filmu, neboť slovo „suggested by Assimov´s book“...
Fenomén THE HIVES jako severoevropské kapely, která nezadržitelně zdolává americký kontinent svým velmi přímým rock‘n’rollem, zdá se stále narůstá. Naší republice se však tato horečka zatím zdatně vyhýbá.
Píše se rok 2297 pozemského času a někde tam venku ve vesmíru se nepohne ani zrnko kosmického prachu. Všeobjímající přítmí pohlcuje paprsky hvězdného světla...
Pôvodne ma k sebe LUNARIS pritiahli hlavne svojou „hviezdnou“ zostavou, v ktorej nechýbali mená ako Steiner Gundersen (SPIRAL ARCHITECT), alebo Asgeir Mickelson (BORKNAGAR).
Němečtí FLESHCRAWL jsou už dlouhou dobu známým a respektovaným pojmem na evropské deathové scéně. Období slávy si tato úderka zažila především v letech 1997-98...
Všetko tu už raz bolo, všetko sa už len stále dokola opakuje. Prečo teda lámať hlavy nad originalitou, povedala si táto pätica mladých alkoholikov, kdesi v roku 1996...
Dva roky po zabití draka se Ronnie James Dio vrací na hudební scénu s novým albem, tentokráte nazvaným „Master Of The Moon“. Pokračuje tak ve své tradici romanticko-fantastické lyriky.
„Rychlý a agresivní. Chytlavý a melodický. Skvost na poli melodického death metalu čerpající ty nejlepší esence z tvorby AT THE GATES se jmenuje... CASKETGARDEN".
Šlo jen o dva roky, přesto pro mnohé fanoušky dva dlouhé roky, než švédská skupina LAKE OF TEARS oznámila natáčení nového alba. Již deset let nás pravidelně zásobují melodickou rockovou hudbou a stále si drží svůj charakteristický styl...
Harvey nemá únor rád. Sychravý, šedivý, ušmudlaný zvíře. Únor. Nudné táhnoucí se dny, kdy se nedá běhat venku, hrát si na sluníčku. Jakoby z ničeho nic se ale v pokoji desetiletého hlavního hrdiny zjevuje zvláštní usměvavá postava a nabídne mu...
Kavalerie Kanadské jízdní policie s dusotem víří prach na cestě hudební neomalenosti a řev rozběsněným desperátů provokuje k agresivnímu výpadu do všech světových stran.
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.