Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedním z logických důsledků toho, že se ta která literární postava stane celosvětově známou a oblíbenou málem až někam k nepříčetnosti, je i to, že smrt jejího stvořitele (tedy spisovatele) ještě nemusí automaticky znamenat smrt oné postavy.
Měl bych začít asi obligátním úvodem, jenže tady zkrátka není moc co uvádět. HORRESCO REFERENS jsou kapela jako každá jiná. Parta kluků takřka bez minulosti.
K totálně efektnímu a naprosto vysávajícímu „prodeji“ současné formy a potence libovolného hudebního tělesa neexistuje určitě jednodušší návod, než vydat „živou“ nahrávku.
Švédští pouliční bojůvkáři se nám hlásí se svou čtvrtou řadovkou, která by je měla definitivně katapultovat do popředí už několik let se formující scény garážového retra.
Pokud na začátek uvedu, že ATREYU je skupina z Jižní Kalifornie, většinou se každému vybaví neopunkové „surf“ kapely, ve kterých si rádoby zlí hoši z dobrých rodin hrají na rockery.
Je tomu takřka na den jeden rok, co jsem v údivu poslouchal tehdy čerstvou novinku „A Murder of Crows“ a beze slova lapal po dechu nad její dokonalostí.
Po tom, co THE SWITCH natočili album „Beautiful“, sbírají vavřín za vavřínem. Jsou jedni ze dvou finalistů prestižní vyhledávací soutěže JIM BEAM MUSIC...
Milí čitatelia, na knižnom trhu sa objavuje novinka renomovaného švédskeho spisovateľa, profesora Fredrika Nordströma, doktora metalových vied a kolektívu (DREAM EVIL) pod názvom: “The Book Of Heavy Metal“.
Prvotní dojem, že „Confusion Bay“ dánských RAUNCHY je pouze dalším z mnoha nepřeberných počinů vezoucích se na v poslední době módní vlně neo thrashových...
Určitě to znáte. Pocit, že vám uniká podstatné. Řešení něčeho velkého je nadosah, ale vy ne a ne proniknout tou zatracenou mlhou halící vaše oči i mozek do záclon slepoty.
Tuzemští DREADROT jsou kapelou existující už zhruba 8 let, avšak deska „There Must Be A Solution“ je jejich plnohodnotným debutem. Jejich muzika vychází z punku amerického ražení...
Občas se člověku stává, že něco, co mu do určité doby připadalo nanejvýš podivné, je mu náhle nad slunce jasnější. Včetně všech dosud skrytých souvislostí...
Trojice Nornů schovaná hluboko pod kořeny mocného jasanu Yggdrasilu, středobodu to vikingského mytologického světa, snad ani nemohla uplést kapele THY PRIMORDIAL ze svých vláken méně příznivý osud.
Každý z nás má jistě nějakou vzpomínku, která nás zužuje. Vzpomínku, která nám připomíná věci, na které nejsme zrovna pyšní, naše slabosti, slova, která snad neměla být vyřčena...
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.