Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pětice šílených gynekologů v krví umatlaných pláštích se vrací na místo činu – do odpudivé zažloutlé ordinace s prorezlým a bizarně rozcapeným křeslem uprostřed.
Atmosféra ustúpila a zostala len šeď. Melódie sa stratili a zostali len prázdne miesta...Aj takto stručne by sa dal charakterizovať posledný počin pomerne známych nemcov AGATHODAIMON.
„Adam & Eve“. Jednoduše, výstižně a přece nezařaditelně. Kde se ale nacházejí květinoví králové se svým novým dílem? Jsou stále ještě v pokušení poznání před zapovězeným stromem...
Bestie V Sametu by mohly nést podtitulek: „… aneb, jak se Jack ze svých chyb poučil“, nebo: „Agatha píše pro WARHAMMER“, případně „Sociální studie renezanční společnosti na příkladu smyšleného města“.
Už to tak vypadá, že klasická, řekněme „old school“ podoba hardocoreové muziky se jen tak odchodu mít nebude. Jak jinak si lze vysvětlit neustále vznikající nové a nové spolky hájící prapor hudby...
Neumím si představit, že by album „Insanity & Genius“, které GAMMA RAY vypustili do světa v roce 1993, tedy dva roky po rozpačitém „Sigh No More“, mohla otevírat symboličtější skladba...
Zabijte to prase, pusťte mu žilou, sekery do rukou, nože nabrousit a nesrat se s tím porcováním, pěkně na kaši. A že je z toho pak svinčík a zmatená halda semletého masa...
Finský label Firebox se převážně zaměřuje na doom-metalovou produkci a nutno dodat, že ve výběru nových a doposud neznámých tváří má nebývale šťastnou ruku.
V roce 2002 jsem zažil hotovou lásku na první poslech, to když se mi domů zakutálelo CD „Critical Mass“ od báječných progresivních hochů z Albionu, kteří si říkají THRESHOLD.
„Nekorunovaní králové metalové alternativy“, „budoucnost tvrdé muziky“ ... Takovýmito a podobnými přívlastky jsou DILLINGER ESCAPE PLAN častokráte nazýváni hudebními žurnalisty...
Mávate aj vy neovládateľnú chuť prečítať si po jednej dobrej knihe ďalšiu? Poznám tento pocit veľmi dôverne a práve Meyrink patrí medzi vyvolených, ku ktorým sa jednoducho musím vracať a čítať od nich ďalšie a ďalšie veci.
Po nedávné recenzi New Yorských schizofreniků YEAH YEAH YEAHS si dovolím ještě jednou zabrousit mimo metal, tentokráte do vod nasládlé britské pop-rockové scény.
Když se na prahu devadesátých let minulého století rok s rokem sešel, vyrazila Kaiova družina, už definitivně posílená o Dirka Schlächtera (kytara) a Uliho Kusche (bicí...
Kam až NIGHTWISH katapultovala letošní horká novinka „Once“ jistě netřeba znovu připomínat. Prodeje se nezastaví, jedna vítězná anketa stíhá druhou, fanoušci kapele zobou z rukou...
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.