Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je tomu už dlouhých pět let, co jsme měli tu čest s přelomovým dílkem Detroidské progresivně metalové kapely TILES. Nebyl jsem jistě sám kdo by čekal...
Nice To Eat You Records jsou na domácí vydavatelské scéně novým, avšak velmi agilním prvkem. Katalogové, bondovské číslo tohoto titulu - NTEY 007, hovoří jasnou řečí.
Když jsem se zhruba před rokem a půl dozvěděl o založení nové kapely skládající se z bývalých členů GUNS´N´ROSES Slashe, Duffa a Matta ve spojení s heroinovým dobrodruhem Scottem Weilandem...
Nemusíte ho znát, přesto jste o něm zaručeně slyšeli. Pohybuje se na hudební scéně již spoustu let. Stál u zrodu art rockové historie. Položil její základy v rodných GENESIS jen proto...
Být v kůži bratří Coenů není žádná legrace. Dvojice režisérů a scénáristů se už svým debutem „Blood Simple“ zařadila do čela nového typu filmařů na pomezí hollywoodského mainstreamu a nezávislé kinematografie.
Když se řekne Chile, na mysli mi ihned vytanou rozlehlé pampy, zasněžené kaldery spících andských sopek, všudypřítomné lamy, Ivan Zamorano... a ode dneška také prvotřídní thrashing z dílny CRIMINAL.
Kuličky. Dětská hra. Dětská radost minulých dob. Dětská touha, rozčarování i smutek. Přerostla přes mladické hrátky, dospívající srdce a dozrávající duše až k důlku plném hudební věčnosti.
Román „Nezbytné věci“ asi nepatří mezi nejfrekventovanější díla českým čtenářům důvěrně známého autora Stephena Kinga, myšleno tedy minimálně co do užití zápletky a jejího převyprávění...
Dobromyslný zlobr zelené barvy, který věčně trpí plynatostí a nepochopením svého okolí, se stal v roce 2001 celosvětovým hitem a za léta uplynulá kultem...
Prochází zešeřelou krajinou, usínajícím lesem, brouzdá se bystřinou, kráčí po kamenité zemi a pozoruje vzdálený soumrak. Hledá cestu a přitom neví, kam má dojít.
Do psaní recenze na demo „Heartless Merciless Blasphemous... Martyr Slain“ od slovenských na nejvyšší míru konzervativních blackers THE CRYPTOSY se mi ale vůbec nechtělo.
Čo je to pop? A čo znamená underground? NAQUEI MANOU svoj debut vydali na (približne :-) post-HC labeli Silver Rocket okolo Adama Nenadála z GNU. Titul "Beztíže" by však rovnako dobre mohol zdobiť katalóg značky Indies z polovice deväťdesiatych rokov.
Asi se brzy zasadím o zákon, který bude některým kapelám ukládat povinnost vlastnit na své nástroje zbrojní pas. Jednou z prvních by byli američtí PAINT IT BLACK s jejich (vyjma příspěvků na několika kompilacích) debutní nahrávkou „CVA“.
V poslední době se ze všech stran valí stezky nad úpadkem tuzemské zinařské scény. Zinů ubývá, stejně tak chuť jejich tvůrců a mnozí říkají, že to není dobrý jev.
Brutální disonantní death metalové rašeliniště. Album, které je hlavně hutné, zatěžkané a dusné. Tísnivý lehce doomový drtikol nepolevující v intenzitě a tlaku.
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.