MUSHROOMHEAD - XIII
Americká post-metalová scéna dnes překypuje množstvím za úspěchem se honících partiček povětšinou nu-metalového ražení, a přestože si pod tímto termínem může každý představit něco jiného...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americká post-metalová scéna dnes překypuje množstvím za úspěchem se honících partiček povětšinou nu-metalového ražení, a přestože si pod tímto termínem může každý představit něco jiného...
Otočme na chvíli běh času a vydejme se pozpátku až do středověku. Do doby, kdy se zemí potulovali minstrelové, potulní herci a kejklíři. Doby neurčitého věku...
Koncertní severoevropská stálice GLUECIFER z norského Osla se po necelých dvou letech připomíná svým již pátým studiovým albem. Kapela hlásící se spíše k punkovější větvi severského rock n´rollu nikdy nenatočila žádné převratně objevné album a myslím...
Mezi záplavou rutiny a ničím nad průměr nevybočujících manifestů všednosti se jen málokdy najde prostor pro něco výjimečného, pro skutečnou událost mající sílu zcela zpřeházet žebříčky zažitých hudebních hodnot.
Filmová verze jednoho z největších literárních fenoménů posledních desetiletí začíná pomalu ale jistě aspirovat na unikát. Bohužel, ne díky své kvalitě...
Dámy a pánové, tohle album je pecka. Jako blesk z čistého nebe, fénix z popela povstalý, se nám začíná vzmáhat německá metalová scéna a po tisíceré variaci na téma HELLOWEEN se se konečně začínáme dočkávat kvalitní germánské hudby.
Pražský Fringe Festival, jakožto variace na obdobné zahraniční festivaly, představil již potřetí alternativní divadelní soubory z celého světa tentokrát v převažujícím zastoupení anglo-americké provenience.
Sáhodlouhé série jsou mor a prokletí knižního průmyslu. Na jednu stranu je pochopitelné, že se autoři snaží z dobrého nápadu vytřískat maximum, co si však budeme nalhávat...
Na úvod by bolo možno vhodné zadefinovať, čo je to kult. Slovo kult sa v súvislosti s hudobnými formáciami zvykne používať v dvoch základných prípadoch.
Z kapelou AVENGER z jihočeské Volyně jsem se kdysi setkal prostřednictvím jejich prvního alba „Shadows Of The Damned“. Pravda, byl to jen letmý poslech...
Plzeňští STRANGEMIND jsou další z mnoha (nebo mála?) rockových experimentátorů čekatelů na české scéně. Mají za sebou dvě dema a momentálně se koncertní činností snaží prorazit aspoň trochu z pod tlustého ledu české UG scény.
Dostalo sa mi do rúk vcelku zaujímavé CD s viac ako exotickým pôvodom. Kotúč síce vyšiel v českom UG labeli „Epidemie records“, ale kapela pochádza z krajiny...
A máme tady třetí pocomebackovou řadovku německých řezníků z DESTRUCTION. Album sice vyšlo již před půl rokem, ale ke mně se dostalo až s několika měsíčním zpožděním.
Melissa Auf Der Maur – sympatická zrzka , která po většinu 90. let tvrdila svou baskytarou sound špinavě rockovým HOLE, se vypracovala na celebritu amerického rocku.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.