Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Koncem 90. let se Nikkimu Sixxovi jeho domovská kapela MOTLEY CRUE rozložila jako domeček z karet. Prvním impulzem byly tristní prodeje comebackové a podle mne výborné a hypermoderní desky „Generation Swine“ z roku 1997.
Nedávno mě oslovil jeden kamarád a podával mi originální CD, řka: „Poslechni si tohle, je to nějaký divný doom/death či co, ale tobě by se to mohlo líbit.
Uprostřed kruhu dokonalé kulatosti se zhruba po třech letech opět sešlo několik talentů, aby stvořilo obsah do placatého lesknoucího se kotouče, jemuž osud přisoudil pojmenování „Třináctý krok“.
Útlounkou knížečkou nazvanou prostě jménem svého ústředního hrdiny „Cormac Mac Art“ splnilo konečně nakladatelství Laser - Books dluh domácích nakladatelů vůči všem česky mluvícím fanouškům famózního autora fantasy literatury R.
V chladné Skandinávii i pěkných pár let po období největší slávy kapel MAYHEM či DARKTHRONE vznikají nové a nové kapely, které se rozhodly zasvětit svou tvorbu černému umění.
Tento rok byl v mnoha ohledech (pochopitelně hudebních) plný očekávání. Výsledky některý jsme zde již publikovali, na další si ještě budete muset počkat.
KHOLD ma už v mysli dosť dlho obťažovali, keďže som dosť často narážal na množstvo chvály na týchto severanov, či už v recenziách, alebo rozhovoroch. Obdobne pochvalné a nadšené ohlasy sa ku mne dostali aj za nanovší počin „Morke Gravers“ a tak som sa rozhodol to skúsiť a svoje dojmy ďať aj do digitálnej formy.
Tvorbu Cavalerovic Maxíka jsem po jeho odchodu z rodinného podniku SEPULTURA přestal sledovat a z produkce nově vzniklého seskupení SOULFLY jsem vyslechl pouze první desku.
Loňského roku se vyrojila spousta recenzí, jejichž autoři se o prvním regulérním albu plzeňské kapely BELTAINE vyjadřovali vesměs s nadšením. Bohužel...
INTO ETERNITY jsou z Kanady. Tohle zjištění samo o sobě jistě postačí lidem, kteří vědí, že z téhle nádherné a divoké země do světa sice nikdy neproudilo nějaké ukrutné množství kapel a interpretů...
Z letošního filmového festivalu „Finále“ jsem si vybral jediný film, který jsem nechtěl propásnout. Tím byl počin newyorského undergroundového režiséra Michaela Popa „Neovoxer“.
Rozpadli se, aby se opět mohli dát dohromady. Kolikrát už to tady bylo? Když se v roce 2002 znovuvydáním debutní nahrávky „Concrete“ po FEAR FACTORY definitivně slehla zem...
DARGAARD neskládají hudbu, DARGAARD komponují atmosféru. Jejich vize se pohybují v krajině stínů, v krajině zapomnění, balancují na hranici života a smrti.
Ano, vím. „Bleeding“ rozhodně není žádná novinka. A ani jméno PSYCHOTIC WALTZ nepatří k vyhledávaným americkým vývozním artiklům. Přesto si myslím, že se jedná o hudbu až moc kvalitní na to...
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.