BARRACUDA - Humanimal
V současné době zažívá světová metalová scéna skutečný nával death/thrashových seskupení stavějících se ke skloubení těch extrémnějších žánrů způsobem...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V současné době zažívá světová metalová scéna skutečný nával death/thrashových seskupení stavějících se ke skloubení těch extrémnějších žánrů způsobem...
Jak sám název napovídá, po delší době k nám opět zavítala nahrávka s příchutí orientu. Za celým snažením stojí mladý muž vyznávající kulturní odkaz nejen rodného Japonska...
„Je to nějakej bejvalej moutrhed rivajvl“ – to mi bylo řečeno, když jsem se chtěl informovat na kapelu FLOOD, jejíž novinkové CD „Drivera“ jsem obdržel k recenzi.
MAIDNI mají svého Eddieho, MANOWAR svalovce, RHAPSODY své draky a DOMINE ? DOMINE mají temného elfa (v terminologii AD&D – drowa). Ten je provází již přes deset let...
Je pravdou, že na radnici naší Metalopole přistupujeme k většině CD od francouzského labelu Adipocere s mírným despektem, bezbřehou pýchu promo letáků odměňujeme pohrdavým smíchem a ve finále zcela po zásluze přidělíme nelichotivé hodnocení.
Paradox umírajícího života. Zápěstí sevřená nerozlomitelnými ocelovými pouty, sražený na kolenou, tváří v tvář nataženému revolveru. Smrt je cítit na jazyku a přesto v sobě člověk s tušenou beznadějí nalézá nepředstavitelné množství vnitřní síly a energie...
Při poslechu nahrávky „A warm glimpse“ mi na mysli opět vytanula neodbytná myšlenka o progresivnosti a otázce směřování metalového žánru, stejně tak jako i o jeho schopnosti inkorporovat velmi přirozenou a nenásilnou cestou jiné...
Co se dělo okolo rozchodu kapelníka Tima Tolkiho s dvoupětinovou menšinou do té doby vzorně spolupracující sestavy profesionálních internacionálů STRATOVARIUS...
Zatímco se Jonu Nödtveidtovi zvolna blíží den, kdy se mu konečně otevřou brány věznice v Södertälje a on po osmi dlouhých letech pozná jak chutná svoboda...
Jste v depresi? Potýkáte se s životem ze všech sil a přesto stále cítíte jak vám uniká mezi prsty? Myslíte si, že jste sestoupili do nejhlubších propastí pekelných a horší už to být nemůže?
Po pravdě řečeno, trochu jsem se toho obával. Objektivně posoudit jednu z nejočekávanějších desek roku 2003 “Anthems Of Rebellion“ je totiž velice zapeklitým úkolem.
Sedmý sedm zrodil potomků. Sedmý byl potom na tři rozdělen. Třem byly dány první symboly v podobě tváří zvířecích – Hada, Orla a Lva. První byl nadán magií a obdařen srdcem zakletým.
Tak tedy nový MONSTER MAGNET a jejich šestá regulérní studiová deska „Monolithic Baby!“. Stylově kapela neuhnula ani o milimetr od svého poctivého dunivého soundu.
Snažíte se vyšplhat na vrchol death metalové hromady odpadu ve snaze nechat se sevřít tím pravým kostnatým obětím? Hledáte kováře u kterého si smrtka nechává překovat svoji po krvavé práci opotřebovanou kosu?
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.