ICED EARTH - The Glorious Burden
ICED EARTH. Co k nim říct? Mají štěstí jen co by se za nehet vešlo a ještě línějšího anděla strážného než já. Jejich vrtkavá kariéra je přímo protkaná nejrůznějšími omyly...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ICED EARTH. Co k nim říct? Mají štěstí jen co by se za nehet vešlo a ještě línějšího anděla strážného než já. Jejich vrtkavá kariéra je přímo protkaná nejrůznějšími omyly...
Jak moc se změní člověk, který v jediný moment ztratí vše, co mu bylo drahé? Kdy jeho veselá mysl upadne do prázdnoty, do těch míst duše, kde jsou jen otázky.
Když nám redakční dobrý vílák Elvis dodal promo verzi skladby „As I Am“, mohl několika jedincům vyvalenou pusou do krku klidně projet povoz tažený párem koní.
Nevesta len tak nezomrie a tí, ktorí si ju vzali ešte nebudú smútiť nad jej pohrebom, ale vítať ju opäť vo svojich srdciach...Majstri melanchólie opäť prichádzajú a znova dokazujú...
Je to skutečně magický a mystický pocit, jak se zpívá v titulním kousku čerstvé diamondovské novinky"The Puppet Master"...
Kde se v hudbě skrývá „emoce“? Jak se taková „emoce“ vůbec rodí? Jak takovou „emoci“ předat, aniž by ztratila na naléhavosti? Švédská anomálie PAIN OF SALVATION by mohla na toto téma sepisovat eseje.
Z továrny na velké příběhy a splněné sny se zakouřilo a po přepravníku vyjel další kousek. Pro tentokrát příběh až z dalekého Japonska a ještě vzdálenějšího století devatenáctého.
Už úvodným počinom apokalypsy samotnej sa ZYKLON ukázali v hviezdnej zostave a zostali v povedomí extrémneho publika zapísaní viac než dobre. Rovnako v povedomí a očakávaní zostala zapísaná aj príprava nového kúska smrti.
Od doby, kdy byl Ralf Scheepers odejit z Gamma Ray, již uplynulo bezmála deset let. Po vydařených hostováních u velikánů THERION a AYREON dostal opět chuť na působení v regulérní kapele...
Když jsem se přihlásil k napsání recenze nových KATAKLYSM, netušil jsem, jak velké trápení mi tohle album způsobí. Čekal jsem buď pokus o návrat ke kořenům...
Když jsem na sklonku devětadevadesátého roku měl tu čest osobně pohovořit s Peavym Wagnerem, s hrdostí otce tehdy v rukou třímal nový přírůstek v podobě CD „Ghosts“.
Album „Life Is Killing Me“. Fotografie štyroch mŕtvych tiel, prikrytých plachtami. Výrok A.Dumasa: „If God were suddenly condemned to live the life which he has inflicted on men...
Hle, tak nám přímo pod očima vyrašil z podzemí fenomén jménem ORKRIST! Když jsem před nějakým tím pátkem recenzoval jejich debut „Reginae Mysterium“, rozhodně bych neřekl...
Ten příběh je vlastně pořád stejný. Megaúspěšná skupina se po X letech slávy, úspěchů, ale i hádek, vztekání a bídných chvil rozejde se svým frontmanem.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.