Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Notoricky známi DIMMU BORGIR sú pravdepodobne spolu s CRADLE OF FILTH najprefláklejšou kapelou, akú čierna scéna vyprodukovala. Necháme však spory o komercii a podobných veciach true blackerom a pozrieme sa na veľmi očakávaný armageddon smrtiaceho kultu?
Zdá se to takřka neuvěřitelné. Už tři roky provází svět filmu fenomén jménem Pán prstenů. A letos (pro větší část světa loni) cesta definitivně skončila.
Druhdy death-doomoví válečníci již před dávnými lety zapěli šokovanému světu svou libou Elegii a dali sbohem všemu, co by jen vzdáleně smrdělo ortodoxností.
Čtyři temní bohové Chaosu po celá milénia posílají své prapory do bitev s těmi, kteří jim stále ještě bláhově vzdorují. Služebníci krvavých model bez lítosti šíří zkázu...
Je libo valčíček s Mephistem? No tak, nebraňte se tomu podmračenému pánovi v černém cylindru, v kole se s ním nudit nebudete. Slzy, smích, vztek a ďábelsky rafinované tempo… Podlehnete jeho uhrančivému zraku a ani nebudete vědět jak… Protože tenhle taneček je zaranžovaný přímo ďábelsky dobře… A kdopak se nám to shromáždil v orchestřišti a ke všemu tak báječně vyhrává?
Gotrek Gurnisson, trolobijce, trpaslík, který je odsouzen k hledání smrti a jen skrze hrdinnou smrt mu bude navrácena čest. Vše se událo v době asi 2 500...
Co jsem... Komu? Ufff. Popořádku. UHRILEHTO hrají black metal. Jsem si vědom, že pouze vyslovením této věty jednoduché znesvěcuji black metal přímo neodpustitelně...
Další srdečné pozdravy ze země, kde mají nadbytek jezer, vodky a sebevražd. A v posledních letech též akutní nadbytek metalových kapel. Tytam jsou ty časy...
Jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo – jsem krysař. Těmito slovy počíná se legendární novela Viktora Dyka o mytické postavě, která dostala příležitost stát se alespoň na omezenou dobu člověkem – milujícím...
Za brněnskou kapelou ASGARD stojí dosti pozoruhodný příběh. Ačkoli patří k blackové generaci ROOT a své první demo vydala v roce 1995, regulérního alba se dočkala až o dobrých osm let později.
“Strange are the ways of the Wolfhearted“ - právě tento verš z pera Fernanda Ribeira mi vytanul na mysli v souvislosti s poslechem už pátého alba severského vlčího kultu CATAMENIA.
V melancholickém příšeří švédské rockové scény se právě odehrávají dramata, jejichž pravzory musí mozek smrtelníka těžce lovit až někde v hloubi let sedmdesátých.
ABORYM preslávil hlavne svojím menom dnes už legendárny Attila Csihar. Preslávil, avšak zároveň aj potopil, keďže v súčasnosti je ABORYM už minulosťou a Attila si vychutnáva svoj pobyt v prítmí väzenia za drogy.
Zhruba před rokem jsme se vypravili na první rozsáhlejší expedici do středního Finska za účelem detailního průzkumu tamních vzácných endemických forem okrajové hudby.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.