DEINONYCHUS - Mournument
Nazvať doom metalovú kapelu podľa dinosaura? Prečo nie, veď v dejinách rockovej hudby sa práve tieto zvieratá objavili hneď niekoľko krát či už ako názov kapely (T-REX) alebo názov skladby („Dinosaur“ u KING CRIMSON).
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nazvať doom metalovú kapelu podľa dinosaura? Prečo nie, veď v dejinách rockovej hudby sa práve tieto zvieratá objavili hneď niekoľko krát či už ako názov kapely (T-REX) alebo názov skladby („Dinosaur“ u KING CRIMSON).
Už poněkolikáté za sebou zasahuje firma Metal Blade přesně do černého. Tentokráte se rozhodla zaútočit na peněženky všech fanoušků extrémních odnoží metalu prostřednictvím své zbrusu nové akvizice...
Takmer po troch rokoch sa rôznymi spletitými cestami osudu ku mne dostáva skvost nadmieru jagavý. Nórske all-stars zoskupenie poskladané z majstrov svojich nástrojov (dnes o.
V neznámych menách za zvykne ukrývať prekvapenie a takéto osobné prekvapenie mi pripravil aj jednočlenný projekt EWIGKEIT. To nesie v sebe nesporné výhody...
Až do roku 1996 bolo vlastne všetko v poriadku. Každý hudobný štýl (od klasiky, popu až po metal) žil svojim vlastným životom a dovtedy uskutočnené pokusy o prekročenie hraníc pevne definovaných štýlov nemali za následok výraznejšie narušenie zabetónovanej rovnováhy.
Ze severu a nejen odtud se na nás valí lavina originální a žánrově mnohdy velmi těžko zařaditelné hudby. Ať už její kořeny vyrůstají z blackmetalového podhoubí...
BLOODBATH není zrovna originální název pro death metalovou kapelu, ale zpoza tohoto poněkud klišovitého názvu na nás mrkají mnohem zajímavější jména. Akerfeldt (OPETH)...
Těžký, pomalý a ponurý rif doprovázený neméně působivou písní tenkých strun sólové kytary otevírá nový počin amerických TOURNIQUET. Pochmurná harmonie však netrvá dlouho a je vystřídána rifem rychlejším a dravějším...
Album „Gambrinus Live“, jehož název je mimo jiné smutným dokladem toho, jak moc je bohužel pro tuzemskou metalovou muziku důležitý sponzorský faktor, by se vlastně dalo považovat za první opravdové živé album ARAKAINu se vším...
Po nedávné živé prezentaci Sušické MORTIFILIE v okrese Domažlice, zareagoval na mou recenzi manager František Březina s cílem přesvědčit mou osobu o hudebních kvalitách jeho souboru a zaslal mi výše uvedené demo.
A máme tady další z řady doom metalových kapel, na které naše kotlina co do počtu chudá rozhodně není. Při poslechu podobně orientovaných českých spolků pomalu nabývám dojmu...
Víra. Víra ve spasitele. Víra v toho, kdo přichází na svět, aby očistil naše duše, vykoupil nás z utrpení, přivedl do lepšího světa. Bezmezná víra, která nás činí zranitelnými.
Nevím, zda na název aktuálního alba českobudějovického komanda „Sunrape“ čili „Zprznění slunce“ měli vliv loňské povodně, ale od roztočení kotoučku na nás jejich produkce vlétne jako zuřivé tsunami.
Jak už to tak v poslední době v Norsku chodí, je ukázkovým příkladem hudební otevřenosti a nebojím se říci i geniality nejen pokud jde o estetické cítění.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.