DISBELIEF - Shine
Pokud se ptáte, co vám německá skupina DISBELIEF může nabídnout k obveselení, rychle změňte otázku nebo si raději pusťte třeba Dědka Mládka. Cesta hudbou DISBELIEF není ani v nejmenším karnevalovou procházkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud se ptáte, co vám německá skupina DISBELIEF může nabídnout k obveselení, rychle změňte otázku nebo si raději pusťte třeba Dědka Mládka. Cesta hudbou DISBELIEF není ani v nejmenším karnevalovou procházkou.
Těžko se to popisuje slovy. Napsat recenzi na Equirhodonta je úkol těžký, přetěžký. Ne snad proto, že bych ze sebe musel klady této desky nějak křečovitě páčit.
Dusno nedělního podvečera. Celý panelák otevřenými okny chtivě lapá po občasném závanu svěžího vzduchu, který do vyvařených místností zlehounka vevane vtipálek větřík.
Žjóva, tak je to konečně tady! Zřejmě ve velkých porodních bolestech zrozené, s drobným posunutím v termínu vydání, ale šťastné přivítání na světě a nezbytné plácnutí po zadečku snad všechno nepatřičné vynahradí.
Otázka kam zařadit poslední řadové album ARAKAINu v druhém tisíciletí našeho letopočtu určitě není z kategorie nezodpověditelných Ze všeho nejvíc je totiž „Farao“ mladším bratrem „Apage Satanas“...
Při pohledu na obal z dílny známého humoristy Ivana Křemečka a zběžném mrknutí na názvy písniček (O hloupém Honzovi rules…) mě jímala hrůza a pokoušely se o mě závratě při představě poslechu tancovačkových cajdáků a intelektuálních perel typu „máme motorku...
EVANESCENCE se pohybují někde na pomezí amerického rockového mainstreamu a populární hudby. Výsledek však není komerční kýč, ale naopak, světe div se...
Varnsdorfské "popeláře" netřeba nijak sáhodlouze představovat, i když doby jejich působení na scéně již patří minulosti. Ansámbl Franty Šeráka se postupně rozprchl do jiných obdobně zaměřených tuzemských spolků (LYKATHEA AFLAME...
Pokud jsou mé informační zdroje správné, seskupení END OF GREEN vzešlo z trnitých keřů doom metalové melancholie. Jejich momentální směřování tomu koneckonců odpovídá – pohádka o orvaném doomovém snivci...
Když se do mých rukou dostane CD pocházející z firmičky The End Records, jedná se většinou o zajímavá a svébytná díla často dosti originálních spolků.
LATRODECTUS, alebo inými slovami čierna vdova. Bude mať čierny jed produkovaný touto francúzkou blackmetalovou kapelou blahodárne, alebo skazonosné účinky?
Němečtí odkrývači míst posledního odpočinku jsou už spolehliví snad skutečně málem jako sama smrt. Ve své novodobé a letos už vlastně desetileté historii (počítáno samozřejmě od alba „The Reaper“ z roku 1993) nás pravidelně...
„Vy nás ale zásobujete, pane Morbivod!“ řekl by určitě docent Chocholoušek, kdyby znal tvorbu tohoto plzeňského pána práce a prachmatického pohana. Tři projekty mu byly málo...
Odpusťme si hned na úvod všechny výmluvy - takhle deska měla být zrecenzována již dávno. Jenomže v záplavě ostatního „božího“ (čti šéfredaktorského) nadělení na ni jaksi nezbylo prostoru.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.