A PERFECT CIRCLE - Mer de noms
Výber surovín na túto gurmánsku pochúťku nie je najľahší a musí byť rovnako precízny ako aj proces prípravy. Ako hlavné suroviny potrebujeme: dva diely gothic rocku...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výber surovín na túto gurmánsku pochúťku nie je najľahší a musí byť rovnako precízny ako aj proces prípravy. Ako hlavné suroviny potrebujeme: dva diely gothic rocku...
Již popáté je čas na trpkou sklizeň, neb semena zvrácenosti zasetá před dlouhými dvanácti léty do úrodné nizozemské černozemě opět vydala své plody. To kontroverzní družina GOD DETHRONED...
O NORTHER jsem se poprvé dozvěděl někdy před rokem souběžně s vydáním jejich prvního alba. Ne náhodou, jsem velkým obdivovatelem finské melodiky, tudíž se mi nechtělo přehlédnout nový nadějný přírůstek do rodiny mých oblíbenců.
Božínku! Je tohle vůbec možný? Říkám si při poslechu novinky z dílny STEEL ATTACK. Kapela s klišovitým názvem, hrající ještě klišovitější hudbu, vydávající ji u labelu s patrně nejklišovitějším posláním na světě.
Maďaři SZEG vesele vyhrávají klasickou směsku thrashe a nu-metalu v jeho maximálně pubescentní podobě a letos se rozhodli prorazit s albem "Nail in your head".
Pro fanoušky hvězdného seskupení „úhlavních nepřátel“ to byla svého času velice nepříjemná zvěst : „vokalista Johan Liiva opouští nejen ARCH ENEMY ale i metalovou scénu vůbec...
Bývá potěšující, když v muzice člověk narazí na něco originálního a neotřelého, i když to třeba není technicky úplně perfektní.
Přiznám se, že na tohle album jsem se docela těšil. Poslední deska „Animatronic“ se mi totiž dostala do ruky až relativně nedávno a docela mě překvapila.
Milá děvčátka, chystejte nepromokavá kaťátka, neb astmatický démon Vile Vallo je zpět a s ním i Jeho pekelná veličenstva. V pořadí čtvrtému vilnému děcku dávají do vínku prapodivný název „Love Metal“ a dozajista doufají...
Po více jak šesti letech existence a dvou znamenitých kazetách („Po nás potopa“ /1997/ a „Úděl Kassandry“ /1998/) přicházejí konečně ostravští punkoví obroditelé AQVA SILENTIA s čistokrevným cédéčkem...
S touto smečkou se setkávám skutečně poprvé (když vynechám pár jejích koncertů, které mi prošly rukama při updatech) a musím hned na začátku říct, že potěšení je na mé straně.
Další přihláška do závodu o nejrychlejší hudební počin přišla z Francie, z týmu jménem MORGUE. Asi tak nějak by se dala ve stručnosti popsat náplň tohoto disku pro mě doposud naprosto neznámé kapely.
Moc se s tím nesrát a jít tvrdě na věc! ... Tak to není scénář laciného porno filmu, nýbrž krédo, se kterým se italové KIJU pustili do nahrávání jejich debutní desky.
Naučné slovníky říkají, že anthrax je smrtelně nebezpečné infekční onemocnění bakteriálního původu. O americké heavy kapele stejného jména chytré knihy mlčí...
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.