SINNER - There Will Be Execution
A vida. Úderem nového roku se nám pod křídly Nuclearu probírá k životu osobní kapela Mata Sinnera – známé to persóny německé scény, jednoho z průkopníků a zároveň držitelů praporu melodického metalu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A vida. Úderem nového roku se nám pod křídly Nuclearu probírá k životu osobní kapela Mata Sinnera – známé to persóny německé scény, jednoho z průkopníků a zároveň držitelů praporu melodického metalu.
Možná to znáte. Malá vesnička kdesi uprostřed venkova, nedělní dopoledne a u zábradlí, ohraničujícího povědomý, místy zatravněný plácek s bílými lajnami...
Spoza nepreniknuteľného oparu anglickej hmly prilieta päťhlavá beštia vládnuca silou bájnych drakov. Aj takto nejako by mohol znieť slogan k debutovému albumu nadnárodného hudobného koncernu...
Vydání žádného jiného alba ARAKAINu snad neprovázelo tak moc velké očekávání, jako právě „Apage Satanas“, nahrávaného mimochodem v době kdy naši hokejisté dosáhli na zlato na OH v Naganu (což je velmi sympaticky zmíněno i v bookletu desky).
Galský kohout opět kokrhá a tentokráte to bude v industriálně-gotickém a místy až tanečním rytmu. Formace s prapodivným názvem LUCKY STRIKER 201 (reklama na cigára to snad nebude) se uchází o místo pod sluncem se svojí aktuální demonahrávkou „Night Room“...
Trojice strážců lesní říše TROLLECH vypustila ven EP „Tváře stromů“ jako předkrm před chystaným CD „V rachotu hromů“. TROLLECH si získává v naší republice stále větší věhlas a jako jedna z mála kapel si i při black metalovém běsnění stále udržuje odstup a nadhled...
SERAPHIM jsou relativně nová skupina, byť její členové již nějaký ten křížek na krku mají. A jak tedy zní odpověď na otázku: „Jaký je ten thajský metal?
Když jsem se někde dočetl, že spoluzakladatel a frontman v poslední době strmě stoupajících INNER FEAR Khaablus od této sympatické bandy odchází, byl jsem kromě dalšího směřovaní INNER FEAR zvědav také na nějaký ten Khaablův projekt.
Ukrainskí LUCIFUGUM sú podľa promo letáku (dá sa veriť promo letáku?) lídrom ukrainskej UG black metalovej scény. Určite známejší sú však kontroverzní NOKTURNAL MORTUM.
Není tomu ani rok od poslední válečné výpravy do bájné Středozemě. Jen jedna zima uběhla a skupina výstředních dobrodruhů vydává své druhé album z až příliš známého prostředí.
Aj vy ste už otrávení z večných pokusov speedových kapiel prekonávať rýchlostné rekordy? Aj vám zalieha z jačania niektorých melodicky nažhavených spevákov v ušiach?
Oslavu patnáctých narozenin pojal ARAKAIN vskutku velkolepě. Nepočítám-li videokazetu „15 let“, naplánoval na rok 1997 hned dvě výroční kolekce svých největších pecek...
Tak konečně. Jedna z bezpochyby nejočekávanějších tuzemských desek pro letošek dorazila na pulty prodejen s hudebními nahrávkami a gordický uzel, který už určitě nějaký ten pátek ležel v hlavě nejednoho z nás...
Bylo to již před deseti lety, co dvě výrazné postavy řeckého undergroundu, jmenovitě Sakis (ROTTING CHRIST) a The Magus (NECROMANTIA) založili boční projekt THOU ART LORD.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.