Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Gambrinus Live“, jehož název je mimo jiné smutným dokladem toho, jak moc je bohužel pro tuzemskou metalovou muziku důležitý sponzorský faktor, by se vlastně dalo považovat za první opravdové živé album ARAKAINu se vším...
Po nedávné živé prezentaci Sušické MORTIFILIE v okrese Domažlice, zareagoval na mou recenzi manager František Březina s cílem přesvědčit mou osobu o hudebních kvalitách jeho souboru a zaslal mi výše uvedené demo.
A máme tady další z řady doom metalových kapel, na které naše kotlina co do počtu chudá rozhodně není. Při poslechu podobně orientovaných českých spolků pomalu nabývám dojmu...
Víra. Víra ve spasitele. Víra v toho, kdo přichází na svět, aby očistil naše duše, vykoupil nás z utrpení, přivedl do lepšího světa. Bezmezná víra, která nás činí zranitelnými.
Nevím, zda na název aktuálního alba českobudějovického komanda „Sunrape“ čili „Zprznění slunce“ měli vliv loňské povodně, ale od roztočení kotoučku na nás jejich produkce vlétne jako zuřivé tsunami.
Jak už to tak v poslední době v Norsku chodí, je ukázkovým příkladem hudební otevřenosti a nebojím se říci i geniality nejen pokud jde o estetické cítění.
Výber surovín na túto gurmánsku pochúťku nie je najľahší a musí byť rovnako precízny ako aj proces prípravy. Ako hlavné suroviny potrebujeme: dva diely gothic rocku...
Již popáté je čas na trpkou sklizeň, neb semena zvrácenosti zasetá před dlouhými dvanácti léty do úrodné nizozemské černozemě opět vydala své plody. To kontroverzní družina GOD DETHRONED...
O NORTHER jsem se poprvé dozvěděl někdy před rokem souběžně s vydáním jejich prvního alba. Ne náhodou, jsem velkým obdivovatelem finské melodiky, tudíž se mi nechtělo přehlédnout nový nadějný přírůstek do rodiny mých oblíbenců.
Božínku! Je tohle vůbec možný? Říkám si při poslechu novinky z dílny STEEL ATTACK. Kapela s klišovitým názvem, hrající ještě klišovitější hudbu, vydávající ji u labelu s patrně nejklišovitějším posláním na světě.
Maďaři SZEG vesele vyhrávají klasickou směsku thrashe a nu-metalu v jeho maximálně pubescentní podobě a letos se rozhodli prorazit s albem "Nail in your head".
Pro fanoušky hvězdného seskupení „úhlavních nepřátel“ to byla svého času velice nepříjemná zvěst : „vokalista Johan Liiva opouští nejen ARCH ENEMY ale i metalovou scénu vůbec...
Bývá potěšující, když v muzice člověk narazí na něco originálního a neotřelého, i když to třeba není technicky úplně perfektní.
Přiznám se, že na tohle album jsem se docela těšil. Poslední deska „Animatronic“ se mi totiž dostala do ruky až relativně nedávno a docela mě překvapila.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!