ANIMÉ - Sky Above The Wires
Už mi poněkud docházejí nápady, jak začínat recenze na brilantní desky z červeno-černé stáje a neopakovat stále ten samý mustr – špičkový label, špičkové kapely...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už mi poněkud docházejí nápady, jak začínat recenze na brilantní desky z červeno-černé stáje a neopakovat stále ten samý mustr – špičkový label, špičkové kapely...
Rok od roku se na scéně množí kapely jako houby po dešti a spolu s nimi přibývá i nahrávek, které lze nejvýstižněji popsat dvěma slovy – slušný průměr.
SECRETUM je pěkně perverzní death/thrashová grupa z Německa, kterážto země má mnoho charakteristických rysů – jedním z nich je vysoká produktivita pokud jde o natáčení extrémní fetišistické pornografie.
Jeden z loňských atomových výbuchů labelu NUCLEAR BLAST přinesl na Zem kromě jiných škodlivin :-) také DVD MANOWAR s názvem FIRE AND BLOOD. Jak zřejmě tušíte...
Když se brazilská ANGRA po poctivé desce "Fireworks" rozdělila na dva tábory, fanoušci právem znejistěli. Je sice pravda, že se oba osiřelí kytaristé ze ztrát rychle otřepali...
Album „Thrash!“ z prozaicky známých důvodů vlastně nikdy nebylo opravdovým a regulérním řadovým albem v diskografii ARAKAINu, nicméně svým způsobem znamenalo důležitý okamžik v životě kapely...
DRACONIS SANGUIS je jedna z těch méně známých německých kapel, které se zabývají hraním black/death metalu s modernějším vyzněním a pokoušejí se o nové postupy.
Další z manifestů vikingské (post)moderny mi řádně potrápil hudební receptory. Dokonce tak, že jsem téměř měsíc bezmocně bojoval s přívaly tónů z prostor „pod světlem“ a přemýšlel...
Zachary Stevens se nám vrátil! To je jasně skvělá zpráva pro všechny, kterým učarovalo jeho hlasové kouzlení na deskách aristokratických SAVATAGE v posledních zhruba deseti letech.
Před vydáním alba „Salto Mortale“ (v jehož názvu ARAKAIN, alespoň pro mne, sympaticky pokračoval v tradici ´nečeských´ pojmenování) se mezi jiným urputně debatovalo o tom...
Když jsem se po uvedení filmu „Musíme si pomáhat“ zeptal Jana Hřebejka, zda ho komerční úspěch Pelíšků až příliš nelimituje v tvorbě, odpověděl mi rezolutně...
Opona letí vzhůru, sál potemněl, pouze bodový reflektor vytváří kruh teplého světla. A tu do jeho záře vstupuje on. Léty proškolený, zasloužilý mistr věd kouzelnických - magistr Dýně.
Projekt black metalového veterána Tharena DARGAARD je jedním z nejzajímavějších na poli žánru, který byl pojmenován jako Darkwawe. Ponurá hudba s temnou atmosférou...
Když ARAKAIN vydal v roce 1992 své třetí regulérní studiové album „Black Jack“, byla v tom možná i jakási paralela se stylovým obratem americké Metallicy na jejím slavném ´černém´ albu (1991).
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.