Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Milá děvčátka, chystejte nepromokavá kaťátka, neb astmatický démon Vile Vallo je zpět a s ním i Jeho pekelná veličenstva. V pořadí čtvrtému vilnému děcku dávají do vínku prapodivný název „Love Metal“ a dozajista doufají...
Po více jak šesti letech existence a dvou znamenitých kazetách („Po nás potopa“ /1997/ a „Úděl Kassandry“ /1998/) přicházejí konečně ostravští punkoví obroditelé AQVA SILENTIA s čistokrevným cédéčkem...
S touto smečkou se setkávám skutečně poprvé (když vynechám pár jejích koncertů, které mi prošly rukama při updatech) a musím hned na začátku říct, že potěšení je na mé straně.
Další přihláška do závodu o nejrychlejší hudební počin přišla z Francie, z týmu jménem MORGUE. Asi tak nějak by se dala ve stručnosti popsat náplň tohoto disku pro mě doposud naprosto neznámé kapely.
Moc se s tím nesrát a jít tvrdě na věc! ... Tak to není scénář laciného porno filmu, nýbrž krédo, se kterým se italové KIJU pustili do nahrávání jejich debutní desky.
Naučné slovníky říkají, že anthrax je smrtelně nebezpečné infekční onemocnění bakteriálního původu. O americké heavy kapele stejného jména chytré knihy mlčí...
A vida. Úderem nového roku se nám pod křídly Nuclearu probírá k životu osobní kapela Mata Sinnera – známé to persóny německé scény, jednoho z průkopníků a zároveň držitelů praporu melodického metalu.
Možná to znáte. Malá vesnička kdesi uprostřed venkova, nedělní dopoledne a u zábradlí, ohraničujícího povědomý, místy zatravněný plácek s bílými lajnami...
Spoza nepreniknuteľného oparu anglickej hmly prilieta päťhlavá beštia vládnuca silou bájnych drakov. Aj takto nejako by mohol znieť slogan k debutovému albumu nadnárodného hudobného koncernu...
Vydání žádného jiného alba ARAKAINu snad neprovázelo tak moc velké očekávání, jako právě „Apage Satanas“, nahrávaného mimochodem v době kdy naši hokejisté dosáhli na zlato na OH v Naganu (což je velmi sympaticky zmíněno i v bookletu desky).
Galský kohout opět kokrhá a tentokráte to bude v industriálně-gotickém a místy až tanečním rytmu. Formace s prapodivným názvem LUCKY STRIKER 201 (reklama na cigára to snad nebude) se uchází o místo pod sluncem se svojí aktuální demonahrávkou „Night Room“...
Trojice strážců lesní říše TROLLECH vypustila ven EP „Tváře stromů“ jako předkrm před chystaným CD „V rachotu hromů“. TROLLECH si získává v naší republice stále větší věhlas a jako jedna z mála kapel si i při black metalovém běsnění stále udržuje odstup a nadhled...
SERAPHIM jsou relativně nová skupina, byť její členové již nějaký ten křížek na krku mají. A jak tedy zní odpověď na otázku: „Jaký je ten thajský metal?
Když jsem se někde dočetl, že spoluzakladatel a frontman v poslední době strmě stoupajících INNER FEAR Khaablus od této sympatické bandy odchází, byl jsem kromě dalšího směřovaní INNER FEAR zvědav také na nějaký ten Khaablův projekt.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!