RAM-ZET - Escape
A máme tu další zástupce plodné norské scény, gotikou mírně načichlé RAM-ZET. Nelekejte se však již předem rozvláčnosti či přílišné uplakanosti. Šestice muzikantů v čele s charismatickým předákem Zetem vám zahraje pěkně od podlahy.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A máme tu další zástupce plodné norské scény, gotikou mírně načichlé RAM-ZET. Nelekejte se však již předem rozvláčnosti či přílišné uplakanosti. Šestice muzikantů v čele s charismatickým předákem Zetem vám zahraje pěkně od podlahy.
Ať už byly důvody překvapivého odchodu neodmyslitelného protagonisty slovutných německých kovotepců ACCEPT na podzim roku 1987 (tedy v době, kdy už tahle legenda měla pomalu to nejlepší – tedy alespoň pro tentokráte – za sebou)...
...vízia, vízia nesená rokmi a pilovaná hudobným umením stále k vyššej dokonalosti. OPETH svoju víziu vydanými albumami evolvovovali od svojej prvotiny „Orchid" až po virtuozitu vnesenú do diela posledného.
Tak nám zase uzrál čas na nějaký ten nu-metal. Tihle hoši se jmenují DIGITUS IN RECTO (víte někdo, co je to Digitus?) a deska „Switch!!!“ je jejich debutem...
Kuj železo, dokud je žhavé, aneb třes s oslem, dokud z něj chechtáky padají! Toto rčení mě napadlo hned při první písni nového alba LULACRY a vydrželo mi to až do konce.
Michael Kiske. To jméno zřejmě rozbuší srdíčko každému příznivci legendárních „Dýní“, především tedy těch, co nedají dopustit na oba díly „Strážců sedmi klíčů“.
Při příležitosti desetiletého výročí existence kapely přišla ta pravá chvíle pro to, co ARAKAIN, řekl bych že velmi prozíravě, neučinil na svém druhém řadovém albu.
SONATU ARCTICU jsem nesnášel už od prvního letmého poslechu debutové desky. Zpočátku mi nějak nebylo jasné, jestli si finská sebranka dělá z posluchačů srandu...
Kde by si někdy před deseti léty pomysleli švédští géniové KATATONIA, že zanedlouho vznikne celý zástup jejich hudebních klonů. Stačí si vzpomenout na takové FLOWING TEARS...
Až z dalekého San Francisca k nám dorazilo již čtvrté album heavy metalové skupiny, jejíž celý název zní THE LORD WEIRD SLOUGH FEG. Jedno z mnoha seskupení americké power/heavy metalové scény...
Mám-li vyslovit jméno nějaké belgické kapely, na kterou si v rychlosti vzpomenu, tak mě napadají ANCIENT RITES anebo u nás hojně koncertující AGATHOCLES a to je asi tak všechno.
Ano! Perte to do mě!! To byla první myšlenka, která mi přišla na mysl v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o chystaném živáku mých oblíbených blackařů ANCIENT RITES.
Myslím, že nejenom já jsem se zatajeným dechem a s nemalými nadějemi očekával avizovanou letošní novinku švédských melodických ultra metalistů SOILWORK.
Z říše věčného mrazu a jinovatky Nifelheimu právě vyplouvá prapodivná loď. Ostrý svit měsíce ozařuje její bizarně tvarované křivky a škodolibě vrhá na hladinu moře nespočet znepokojivých stínů.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.