ARAKAIN - Schizofrenie
Rok po vydání debutu, v době kdy obecně vrcholila thrashmetalová mánie, jíž byl tou dobou posedlý snad celý svět, se na pultech domácích obchodů s hudbou objevilo druhé řadové album ARAKAINu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rok po vydání debutu, v době kdy obecně vrcholila thrashmetalová mánie, jíž byl tou dobou posedlý snad celý svět, se na pultech domácích obchodů s hudbou objevilo druhé řadové album ARAKAINu.
Zakka Wyldea jsem měl vždycky rád. Už jeho začátky s Ozzym mému uchu velmi zalahodily. Pak přišlo „Pride or Glory“, skvělé odpočinkové „Book of Shadows“ a nakonec vše vykrystalizovalo v sólovou kapelu BLACK LABEL SOCIETY.
Nebylo snad dost sebetrýzně a sebevražedných myšlenek na poslední desce SENTENCED? Není již takto život příliš velkým utrpením? Jsou temná zákoutí rozpolcené mysli...
Tak to je teda něco! Dostalo se ke mně nové album Francouzů ELLIPSIS a naprosto mě přizdilo svou originalitou, která sahá daleko za hranice metalových žánrů a možná za možnosti lidského chápání vůbec.
Tak už to bývá, že s postupujícím věkem a rostoucími instrumentálními zkušenostmi dochází u rockového hudebníka ke zklidnění… Od drsných počátků až k melodickým písničkám...
Situace jako v tom hloupoučkém vtipu. Potkají se tři - manažér, pokladník a vizionář… Né, zpět, to je jiný vtip. Tak znovu, potkají se tři - Darkmoor zarytý příznivec progresivního metalu...
Nestoři progresivního rocku se s lehkou graciézností přenesli přes milník dvoutisícileté nezralosti člověčenství a bohatou hudební i myšlenkovou obrazotvorností dotvářejí abstraktní mozaiku...
Myslím, že sa nájdu jedinci, ktorí už len po prečítaní môjho úvodu mávnu nad týmto albumom rukou, pomyslia si niečo o zbytočnosti a presunú sa k inej činnosti.
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Tak pravil geniální pěvec českého romantismu Karel Hynek Mácha. A německá kapela LACRIMOSA by si tento rozervanecký výlev mohla směle vtisknout do erbu...
„Tak v Century Media mají zase novou umělě vyrobenou hvězdičku, kterou teď budou všemi silami tlačit vpřed“ ... Pomyslel jsem si po letmém pohledu na obal tohoto dvouskladbového promáče...
Myslím, že v českých, potažmo československých zemích existuje jen velmi málo tuzemských metalových alb, o kterých se dá hovořit jako o „kultu“. Debut kapely...
Tak se po ročním prodlení konečně dostává zatím poslední album SINERGY na stránky Metalmanie. Řeknu vám, byl to docela šok, když jsem si to nedávno přikvačil...
EDENBRIDGE nepatří mezi příliš známé skupiny na speed metalové scéně, nicméně v těch myslích, ve kterých jejich hudba přeci jen utkvěla, jsou řazeny především do škatulky ‚ne příliš výrazná kopie NIGHTWISH‘.
O debutu italské „Hudby z Marsu“ prosakovala kuloáry jedna velká šeptanda, že nám další „Špagetožrouti“, vezoucí se na boomu melodického speed metalu...
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.