BATTLELORE - Sword´s Song
Není tomu ani rok od poslední válečné výpravy do bájné Středozemě. Jen jedna zima uběhla a skupina výstředních dobrodruhů vydává své druhé album z až příliš známého prostředí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není tomu ani rok od poslední válečné výpravy do bájné Středozemě. Jen jedna zima uběhla a skupina výstředních dobrodruhů vydává své druhé album z až příliš známého prostředí.
Aj vy ste už otrávení z večných pokusov speedových kapiel prekonávať rýchlostné rekordy? Aj vám zalieha z jačania niektorých melodicky nažhavených spevákov v ušiach?
Oslavu patnáctých narozenin pojal ARAKAIN vskutku velkolepě. Nepočítám-li videokazetu „15 let“, naplánoval na rok 1997 hned dvě výroční kolekce svých největších pecek...
Tak konečně. Jedna z bezpochyby nejočekávanějších tuzemských desek pro letošek dorazila na pulty prodejen s hudebními nahrávkami a gordický uzel, který už určitě nějaký ten pátek ležel v hlavě nejednoho z nás...
Bylo to již před deseti lety, co dvě výrazné postavy řeckého undergroundu, jmenovitě Sakis (ROTTING CHRIST) a The Magus (NECROMANTIA) založili boční projekt THOU ART LORD.
Zase jedna recenze, kterou opravdu nepíši rád. Čtyři „true nordic“ válečníci z Nového Města na Moravě si jednoho dne řekli, že začnou hrát black metal.
Byl William Shakespeare a pak byl Heiner Müller. Byl i Hamlet. Tehdy i pak. Aspoň na počátku si Hamlet myslel, že Hamletem je. Byla i Ofélie, byla i Gertruda...
Bobby Ellsworth řečený „Blitz“ má pořádně tuhý kořínek. Nejenže (snad definitně zdárně) překonal strašáka rakovinového nádoru, ale zocelen prošlými útrapami navíc opětovně míří do zorného pole všech fanoušků i kritiků s třináctým (s)killem svých OVERKILL.
Ač by se na první pohled (a poslech) mohlo zdát, že na albu „S.O.S.“ přináší ARAKAIN nové pokračování toho, co bylo tak skvostně načato a rozehráno na „Salto Mortale“...
Po LATRODECTUS a NEHEMAH se vám na našich stránkách představuje další méně známé francouzské black metalové uskupení.
Jak ten čas letí… Jsou to už tři roky, co byl nebohý Blaze Bayley téměř z hodiny na hodinu vykopnut z IRON MAIDEN. Za tu dobu se však stačil na hudební scéně etablovat jako samostatný umělec...
Vida, vida, koukám, že tu máme další vypečený živák. Tentokrát od kanadské power-trash metalové úderky ANNIHILATOR, která pod neúnavnou taktovkou kapelníka a kytarového virtuóza Jeffa Waterse plení vše od festivalů...
Po necelých dvou letech je tady máme znovu. Přesně v duchu hesla „Železo se mát kout, dokud je žhavé“ přicházejí američtí LINKIN PARK s novou variací na téma hybridních teorií...
Chram kniežaťa temnôt Baala. O čom tento názov vypovedá? Letmý pohľad na cover albumu ako aj samotný názov kapely vypovie jediné, že máme opäť raz do činenia s takzvaným pure (true?
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!