PSYCHOTROPIC TRANSCENDENTAL - Ax libereld...
Polští PSYCHOTROPIC TRANSCENDENTAL jsou dalšími, které víra ve vlastní materiál a nezájem vydavatelů přinutily k edici svých nahrávek na vlastní značce.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Polští PSYCHOTROPIC TRANSCENDENTAL jsou dalšími, které víra ve vlastní materiál a nezájem vydavatelů přinutily k edici svých nahrávek na vlastní značce.
Je hluboká noc. Hladina řeky klidně odpočívá, odraz nebeské klenby konejší ve své náruči, všude klid a mír. Když tu náhle dračí přídě Drakkarů rozčeří hladinu.
Vydání čerstvého autorského materiálu bylo v roce 1995 pořád v nedohlednu a tak ARAKAIN (nebo vydávající firma?) vymysleli další prodejní fígl (nic ve zlém)...
Podobné recenze nepíšu rád, to mi věřte. Nerad se rozepisuji o nečem, o čem nemůžu říct naprosto nic pozitivního, proto se pokusím si to odbýt co nejrychleji.
Klišovitý název kapely ve spojení s krajinou jejího původu na první pohled vzbuzuje obavy, že v zemi našich západních sousedů opět povstala další z nekonečného zástupu skupin...
Už mi poněkud docházejí nápady, jak začínat recenze na brilantní desky z červeno-černé stáje a neopakovat stále ten samý mustr – špičkový label, špičkové kapely...
Rok od roku se na scéně množí kapely jako houby po dešti a spolu s nimi přibývá i nahrávek, které lze nejvýstižněji popsat dvěma slovy – slušný průměr.
SECRETUM je pěkně perverzní death/thrashová grupa z Německa, kterážto země má mnoho charakteristických rysů – jedním z nich je vysoká produktivita pokud jde o natáčení extrémní fetišistické pornografie.
Jeden z loňských atomových výbuchů labelu NUCLEAR BLAST přinesl na Zem kromě jiných škodlivin :-) také DVD MANOWAR s názvem FIRE AND BLOOD. Jak zřejmě tušíte...
Když se brazilská ANGRA po poctivé desce "Fireworks" rozdělila na dva tábory, fanoušci právem znejistěli. Je sice pravda, že se oba osiřelí kytaristé ze ztrát rychle otřepali...
Album „Thrash!“ z prozaicky známých důvodů vlastně nikdy nebylo opravdovým a regulérním řadovým albem v diskografii ARAKAINu, nicméně svým způsobem znamenalo důležitý okamžik v životě kapely...
DRACONIS SANGUIS je jedna z těch méně známých německých kapel, které se zabývají hraním black/death metalu s modernějším vyzněním a pokoušejí se o nové postupy.
Další z manifestů vikingské (post)moderny mi řádně potrápil hudební receptory. Dokonce tak, že jsem téměř měsíc bezmocně bojoval s přívaly tónů z prostor „pod světlem“ a přemýšlel...
Zachary Stevens se nám vrátil! To je jasně skvělá zpráva pro všechny, kterým učarovalo jeho hlasové kouzlení na deskách aristokratických SAVATAGE v posledních zhruba deseti letech.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!