SLOUGH FEG - Traveller
Až z dalekého San Francisca k nám dorazilo již čtvrté album heavy metalové skupiny, jejíž celý název zní THE LORD WEIRD SLOUGH FEG. Jedno z mnoha seskupení americké power/heavy metalové scény...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Až z dalekého San Francisca k nám dorazilo již čtvrté album heavy metalové skupiny, jejíž celý název zní THE LORD WEIRD SLOUGH FEG. Jedno z mnoha seskupení americké power/heavy metalové scény...
Mám-li vyslovit jméno nějaké belgické kapely, na kterou si v rychlosti vzpomenu, tak mě napadají ANCIENT RITES anebo u nás hojně koncertující AGATHOCLES a to je asi tak všechno.
Ano! Perte to do mě!! To byla první myšlenka, která mi přišla na mysl v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o chystaném živáku mých oblíbených blackařů ANCIENT RITES.
Myslím, že nejenom já jsem se zatajeným dechem a s nemalými nadějemi očekával avizovanou letošní novinku švédských melodických ultra metalistů SOILWORK.
Z říše věčného mrazu a jinovatky Nifelheimu právě vyplouvá prapodivná loď. Ostrý svit měsíce ozařuje její bizarně tvarované křivky a škodolibě vrhá na hladinu moře nespočet znepokojivých stínů.
Sledujete-li pozorně novinkový servis, jistě vám neuniklo poměrně velké kvantum informací o nové superskupině. Původní klávesista DREAM THEATER Kevin Moore a bubeník téže kapely Mike Portnoy kývli nabídce kytaristy FATES WARNING Jima Matheose a společně s mistrem tlustých strun Seanem Malonem (GORDIAN KNOT/ex-CYNIC) vytvořili další z hvězdných projektů.
Rok po vydání debutu, v době kdy obecně vrcholila thrashmetalová mánie, jíž byl tou dobou posedlý snad celý svět, se na pultech domácích obchodů s hudbou objevilo druhé řadové album ARAKAINu.
Zakka Wyldea jsem měl vždycky rád. Už jeho začátky s Ozzym mému uchu velmi zalahodily. Pak přišlo „Pride or Glory“, skvělé odpočinkové „Book of Shadows“ a nakonec vše vykrystalizovalo v sólovou kapelu BLACK LABEL SOCIETY.
Nebylo snad dost sebetrýzně a sebevražedných myšlenek na poslední desce SENTENCED? Není již takto život příliš velkým utrpením? Jsou temná zákoutí rozpolcené mysli...
Tak to je teda něco! Dostalo se ke mně nové album Francouzů ELLIPSIS a naprosto mě přizdilo svou originalitou, která sahá daleko za hranice metalových žánrů a možná za možnosti lidského chápání vůbec.
Tak už to bývá, že s postupujícím věkem a rostoucími instrumentálními zkušenostmi dochází u rockového hudebníka ke zklidnění… Od drsných počátků až k melodickým písničkám...
Situace jako v tom hloupoučkém vtipu. Potkají se tři - manažér, pokladník a vizionář… Né, zpět, to je jiný vtip. Tak znovu, potkají se tři - Darkmoor zarytý příznivec progresivního metalu...
Nestoři progresivního rocku se s lehkou graciézností přenesli přes milník dvoutisícileté nezralosti člověčenství a bohatou hudební i myšlenkovou obrazotvorností dotvářejí abstraktní mozaiku...
Myslím, že sa nájdu jedinci, ktorí už len po prečítaní môjho úvodu mávnu nad týmto albumom rukou, pomyslia si niečo o zbytočnosti a presunú sa k inej činnosti.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!