LACRIMOSA - Echos
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Tak pravil geniální pěvec českého romantismu Karel Hynek Mácha. A německá kapela LACRIMOSA by si tento rozervanecký výlev mohla směle vtisknout do erbu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Tak pravil geniální pěvec českého romantismu Karel Hynek Mácha. A německá kapela LACRIMOSA by si tento rozervanecký výlev mohla směle vtisknout do erbu...
„Tak v Century Media mají zase novou umělě vyrobenou hvězdičku, kterou teď budou všemi silami tlačit vpřed“ ... Pomyslel jsem si po letmém pohledu na obal tohoto dvouskladbového promáče...
Myslím, že v českých, potažmo československých zemích existuje jen velmi málo tuzemských metalových alb, o kterých se dá hovořit jako o „kultu“. Debut kapely...
Tak se po ročním prodlení konečně dostává zatím poslední album SINERGY na stránky Metalmanie. Řeknu vám, byl to docela šok, když jsem si to nedávno přikvačil...
EDENBRIDGE nepatří mezi příliš známé skupiny na speed metalové scéně, nicméně v těch myslích, ve kterých jejich hudba přeci jen utkvěla, jsou řazeny především do škatulky ‚ne příliš výrazná kopie NIGHTWISH‘.
O debutu italské „Hudby z Marsu“ prosakovala kuloáry jedna velká šeptanda, že nám další „Špagetožrouti“, vezoucí se na boomu melodického speed metalu...
NOSTRUM, zoskupenie pochádzajúce z ďalekého východu Slovenska, z Košíc, už len z tento dôvod bude znamenať to, že táto kapela je pre mnohých neznáma. Myslím si však...
Vztek. Smutek. Zrada. Opuštěnost. Zoufalství… Symfonie silných emocí, krupobití citů, vzedmutá vlna naprosto neopakovatelného a svojského progresivního metalu.
Tenhle švédský kvintet má vitality na rozdávání. Po dvou veleúspěšných albech a zběsilém světovém turné se v nezměněné sestavě hlásí se třetí řadovkou svého seversky bičovaného metalu...
Morbivod děl : „Válka je skvostem, pokud se při ní nikomu neubližuje.“A přesně šílenou válkou a devastací končí čtvrté album Stínů Plamenů, které uzavírá odpadní story o Špíně a Vodárenské mafii.
Útrpné čekání na nový materiál holandských thrash/deathových originalistů je konečně za námi! Když jsem se tady zhruba před rokem rozplýval nad jejich poslední deskou „Flesh_Power_Dominion“...
S novým počinem formace MADDER MORTEM se přesuneme do země úpadku lidství, do světa bolesti a utrpení. Z nepříjemných zvuků a hudby plné zoufalství i agrese se nám budou na těle otvírat krvavé vředy.
Téměř čtyři roky stačily uplynout, než nás mohelničtí SCENERY poctili následníkem debutu "The Drowning Shadow Of Mankind", na němž se předvedli coby instrumentálně nabušená thrash-deathová úderka...
Nevím jestli je to pouze můj dojem, ale v poslední době (asi tak posledních 7 let) se mi zdá v metalovém ranku poněkud překapelováno. To je všude samej metaáál...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!