MAYHEM - De Mysteriis Dom Sathanas
Jak začít recenzi na jedno z nejstěžejnějších děl v dějinách black metalu? MAYHEM. Zmatek. Chaos. Pouhé slovo? Slovo, kterým čtyři smrtonoši vyhlásili válku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak začít recenzi na jedno z nejstěžejnějších děl v dějinách black metalu? MAYHEM. Zmatek. Chaos. Pouhé slovo? Slovo, kterým čtyři smrtonoši vyhlásili válku.
Asi to znáte všichni. Partičce čtyř finských cellistů se přejedlo to neustálé přehrávání nesmrtelné klasiky a zachtělo se jí potem nasáknutého metalového běsnění.
„Welcome to our Insanity“ stojí výrazným písmem psáno na zadní straně bookletu. Vstupme tedy do světa choré mysli, do ponurých končin severských lesů...
Aj nedávne uvedenie filmu Dve Veže ma doviedlo k jemnému oprášeniu albumu "Let Mortal Heroes Sing your Fame" ... Silenius a Protector duo realizujúce svoje fantastkné predstavy pod názvom Summoning nám tak pripravilo ďalší album svojej nesporne originálnej hypnotickej hudby vymykajúcej sa akýmkoľvek konvenciám .
Říká vám něco jméno Bobby Rondinelli ? Ne ? A co takhle Neil Murray ? Alespoň pamětníci by již měli zabrat. Tedy ještě jedno jméno, Tony Martin. Ano, toho znají snad všichni od tvrdé hudby.
Na sklonku druhého tisíciletí, dva tisíce let od údajného zrození Ježíše Krista, se King Diamond podruhé v kariéře své stejnojmenné kapely (prvně tomu bylo na albu „The Eye“ z roku 1990) rozhodl vyjít při vyprávění svých chladivě podmanivých hororových příběhů z poněkud více reálnějšího (i když …) základu a sáhnul k legendám opředené francouzské vesničce Rennes-le-Château a velice ošemetného tématu - totiž k Bohu a právě Ježíši Kristu.
Skutočne symbolicky a to z prachu a popola povstal aj zatiaľ posledný album GALADRIEL, slovenskej kapele pôsobiacej na scéne už nejaký ten rok. Kapela sa za toto obdobie vo svojej tvorbe posúvala ďalej a inak to nie je ani na tomto počine.
A vida. Rok se se dvěma roky sešel a Mr. Vintersorg vydává další album pod hlavičkou svého osobního projektu. Abych hned zpočátku zahýřil upřímností…nemám toho chlapa rád.
PROLOG: Marně byste hledali autora fantasy, který ve slovanském koutě máti Evropy požívá takové vážnosti jako Andrzej Sapkowski – autor jedinečného, nezaměnitelného a charakteristického světa fantazie a taktéž jednoho z nejlidštějších hrdinů meče a magie – zaklínače Geralta z Rivie.
Pozastavme se a na chvíli se vraťme do historie, do temného středověku o skoro celých tisíc let zpět. Do dob nikdy nekončících svárů a válek o moc. Do doby...
Pod bystrým a ostražitým okem Heimdalla ukrývá se neútulná krajina Asgard před zraky prostých smrtelníků. Plná symbolických obrazotvorných kontrastů, od dlouhých šedých plášťů padlých bojovníků až k bohatým zlatým palácům...
Musím se kajícně přiznat, že mi nic neříkal ani název firmy vydávající tento počin, natož jméno samotné kapely. Připadám si docela trapně, protože nejspíš nejde o neznámé jméno a tak se dodatečně firmě i kapele omlouvám za neznalost.
Lenny Wolf je zkrátka nezmar. Vždyť také tuhle osobnost, která zažila nejen nezřízený úspěch v konci osmdesátých let, kdy KINGDOM COME triumfovali ve velkém „americkém snu“...
Příběh, který v případě alba „Voodoo“ nechal King Diamond ožít ve svých ďábelských textech...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!