MAYHEM - Grand Declaration Of War
Corpsepaint, inhalace vůně z plátěného pytlíku s rozkládajícím se havranem, prasečí hlavy nabodané na kůlech, z lebky zvolna vyvěrající mozek, smaženice připravená kdoví z čeho...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Corpsepaint, inhalace vůně z plátěného pytlíku s rozkládajícím se havranem, prasečí hlavy nabodané na kůlech, z lebky zvolna vyvěrající mozek, smaženice připravená kdoví z čeho...
Aaaargh! Je vůbec třeba představovat DISFIGURED CORPSE? Pokud se mezi fandy žánrů nej- extrémnějších přeci jen najdou jedinci, pro které je "Zmrzačená mrtvola" úplně novým termínem...
"Umění je pravda, skrze kterou realizujeme naši víru." Austin Osman Spare Vyhládlí kovotepci mohutné a žhavé pekelné brány vyrazili před sklonkem roku na lov.
Symbol života. Symbol toho, že jedna z velkých legend gotického metalu žije. Symbol radosti pro všechny fanoušky starých kytarových časů. Ale zároveň symbol...
Tak o tohle rozhodně nesmíte přijít. Zatímco v okolním světě zuří hony za odkazy legend a nové kapely by snad chtěli být ještě “legendovější”, nežli legendy samotné...
Třetí studiové album zachytilo KING DIAMOND přesně v takové pozici, která se dala snad téměř stoprocentně očekávat...
...padajúce kvapky vnútornej bolesti, sklamania, túžby odpútať sa a zabudnúť, odísť tam odkiaľ už niet návratu odísť za skazou a zatratením, zabudnutím.
Z chladné Skandinávie, země drsných barbarů, ale i něžných krásek, dorazilo další album od již zaběhnuté gothic rockové kapely BESEECH. Opět nás čekají krásné...
Tatíček Ritchie kuje železo dokud mu perlík ještě premává, zdá se. Náruč lepé Candice umí zjevně s nevycválanou povahou rockového bouřliváka pravé divy...
„DARK TRANQUILLITY nikdy nedokázali dlouho pasivně přešlapovat na jednom místě, ale vždy se snažili vší silou unikat stereotypu a objevovat nové cestičky pro směrování své tvorby.
Jelikož patřím do řad milovníků nečekaných a příjemných zpráv, nemohl jsem se neradovat, když se taková zpráva nedávno urodila.
Nie je to tak dávno, čo sme sa na stránkach Metalmanie venovali Malmsteenovej novinke „Attack“. Vráťme sa však teraz do roku 1994, kedy Yngwie zažíval veľký úspech s platňou „The Seventh Sign“ a kedy sa mohol pochváliť zostavou...
Předlouhých patnáct let uplynulo od doby, kdy nás němečtí nestoři RUNNING WILD poprvé a naposledy poctili živým albem...
Pokud jste posledních sedm let náhodou netrávili někde na odlehlém ostrově nebo v horším případě pobytem v cele na Pankráci, a vaše srdce dosahuje největších tepových frekvencí při poslechu heavy/death metalu s nádechem blacku...
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.