LUCA TURILLI - Prophet Of The Last Eclipse
Luca Turilli na sebe poprvé upozornil se svou skupinou Rhapsody v roce 1997 albem Legendary Tales, kde skvěle zkombinovali prvky klasické hudby se speed metalovým rytmem a vše umocnili mocné...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Luca Turilli na sebe poprvé upozornil se svou skupinou Rhapsody v roce 1997 albem Legendary Tales, kde skvěle zkombinovali prvky klasické hudby se speed metalovým rytmem a vše umocnili mocné...
„One day I started to find my way, mama said be careful, don´t go away… „ Tak takhle vesele začíná titulní věc od Viu Drakh. Život je prostě moře flašek...
„Behind the walls of protein prison, Crowned with barbed-wire of DNA, Imprisoned is this piece of shit“ - Lux Occulta,skladba Architecture Pozorovali jste někdy padající list zasněné podzimní přírody?
Závěrem loňského roku vyšel jeden zajímavý projekt nesoucí název DEVLIN. Stojí za ním zpěvák a jedna z hlavních postav švédské blackmetalové smečky SIEBENBÜRGEN.
Členovia mystického kruhu sa za roky svojho pôsobenia stali vcelku etablovanou kapelou na dark-black metalovej scéne, avšak je nutné poznamenať, že etablovanou veľmi kontroverzne.
Letošní podzim se zdá jako velmi vydařený co se týče vydávaní kontroverzních kapel. Nejdříve nás pan Nuclear Blast poctil živou snůškou skladeb notně propíraných Therion a následně zařadil do pořadníku švédskou heavy speed tutovku Hammerfall.
Imho, bando, co kdychom si po delší době dali nějakou avantgardu? Ulver. Znáte? Pakliže ne, tedy věřte, že se jedná o volné norské sdružení kolem nezmara místní scény říkajícího si Garm.
Někde mezi nebem a peklem se strhla bouře, bylo slyšet masivní dunění a znenadání k nám zavál ohnivý vítr. Rychlý, krutý vítr, který byl provázen zvukem power metalu.
Již několik černých lun se nám přeneslo nad hlavami od doby, kdy dva poťouchlí démonci Deamon a Morfeus vyextrahovali z hloubi svých temných myslí poslední studiový počin „Ad Noctum - Dynasty of Death“.
Osvoboďme se na chvíli od nepříjemně tížících okovů reality dnešního světa, přenesme se na úsvit devadesátých let minulého století do nehostinné země švédské a ponořme se do spletitých chodeb zdejšího žhnoucího pandemonia.
Začala bitva. Nebesa hoří, hrom burácí, ve větru a dešti se řítíme plání, která se za chvílí zbrodí krví všech co nám budou stát v cestě. S meči a sekerami v rukou...
Další zasloužilci se dožadují naší pozornosti prostřednictvím novinkového alba. Partička kolem „stálice“ kytaristy Marka Realeho ovšem desky vydává s železnou pravidelností...
Zmrzačené zvyšky mŕtvych konštrukcií budov sa čnejú oproti sivej oblohe...je koniec...šedosť scény je však prerušená stopami, stopami čerstvej krvi, vedúcich k obrazu rozbitých tiel...
Duo Satyr a Frost patří mezi ty vyvolené, kteří mají tu čest a zároveň potenciál nést na svých bedrech odpovědnost za vývoj soudobé blackmetalové scény.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.