MISERY INDEX - Over Throw
Hvězdný projekt, dalo by se říci… Jak známo, po rozkladu staré sestavy Dying Fetus odchozí členové dlouho nelenili a založili si vlastní kapelu – totiž tuhle.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hvězdný projekt, dalo by se říci… Jak známo, po rozkladu staré sestavy Dying Fetus odchozí členové dlouho nelenili a založili si vlastní kapelu – totiž tuhle.
Velká Británie rozhodně nepatří k masovým producentům progresivního metalu, což by jednoho mohlo překvapit. Přeci jen - domovina famózních artistních a emotivních rockových odrůd by měla patřit k současné špicce.
Kapelu Dysanchely som zaregistrovala na jednom bratislavskom koncerte niekedy v roku 1997, kedy hrali death/doom so striedajúcim sa mužským deathovým a jemným ženským vokálom.
Ještě nám v uších nedozněly mohutné sbory bojovníků řítících se do boje se silami chaosu, ještě jsou naše vzpomínky na krvavé bitvy s démony příliš živé.
A v zimě se musí kouřit zelený list… Bum. A jedem, postačí pár klasických riffů, trocha řevu, kilo trávy a máme desku natotata. Né né né, takhle ne. Jinak.
Když jsem dostával toto CD k recenzi a spatřil logo kapely, vzpomněl jsem si, že už jsem ho někde viděl. Bylo to v Žilinském klubu Guru, kde jsem za sympatických 40 Kč měl možnost shlédnout vystoupení dotyčných po boku ABSTRACT...
Doteraz sme boli zvyknutí, že každý album Edguy znamenal určité napredovanie v ich hudobnom vývoji. Mandrake je v tomto ohľade trochu iný. Zreteľný krok dopredu v ňom nie je natoľko postrehnuteľný...
Pojďte si alespoň na chviličku odpočinout. Odpočinout od všech těch kytarových eskapád, basových vodopádů a agresivních vokálů. Pojďte si do těla dobrovolně vpustit elektrizující stín všech lidských pocitů.
Asi před dvěmy lety se mi dostalo do rukou několik skladeb z demo snímků finské doom/gothic metalové skupiny, která si říkala Lost In Twilight. Šlo převážně o instrumentální skladby...
Temnota. Stíny se rozpínají po příchodu noci. Zmatek a strach oslabuje mou mysl. Chtíč a touha po tobě mě zcela ovládají. Mé srdce exploduje do nicoty...
Sychravý, studený podzim. Žlutavou barvu listí dávno očesal vítr na černočernou kůru, kmeny stromů zbaveny ochranného zabarvení trčí k nebesům jako memento.
MYRKSKOG, ďalší úder apokalypsy prichádzajúci zo severu, z Nórska, radiaci sa štýlovo k spolkom Thorns, DHG, Zyklon. V blízkej dobe vychádza už ich druhý radový album "Superior Massacre"...
Hola, bratři mí jezerní. Pozornosti vaši zbystřete a slechy své ku osobě moji zaměřte. I s rizikem značným, že Alexi řečený Božský duši vaši po chvíli...
Konečne sa dostávame k prakticky najstaršiemu materiálu Edguy, ktorý nesie názov The Savage Poetry. Ako chalani informujú v booklete, prvýkrát ho nahrali ako 16 – 17 roční v lete roku 1995.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.