MASTERPLAN - Enlighten Me
Za mlhou hustou, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je dýňový rybníček HELLOWEEN. Téměř deset let je úplně obyčejný, ovšem po přelomu milénia se v něm začnou dít prapodivné věci.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Za mlhou hustou, že by se dala krájet, a možná ještě dál, je dýňový rybníček HELLOWEEN. Téměř deset let je úplně obyčejný, ovšem po přelomu milénia se v něm začnou dít prapodivné věci.
Rok po vydání úspěšného debutu a prvních významných ohlasech, sklizených při živém vystupování...
Rok a půl uběhlo od vydání famózního počinu „Blackwater Park“ švédských náladotvůrců OPETH a už máme co dělat s jeho následovníkem...
Albumami „Thyrfing" a „Valdr Galga" sa THYRFING už u mňa zapísali veľmi pozitívne a tak som prijímal toto dielko vo veľkom očakávaní...No hneď po prvých vypočutiach som bol do značnej miery sklamaný.
Přiznám se, že k napsaní této recenze jsem se musel nějakou tu chvíli hodně přemlouvat. Ne, že by mi tvorba této legendární sebranky byla nějakým způsobem proti mysli.
Bývalý kytarista legendárních MORBID ANGEL Eric Rutan se nám podruhé představuje v rámci své domovské kapely HATE ETERNAL. Pro pořádek dodejme, že tato hyperaktivní postavička smrtící scény ještě působí v poněkud diskutabilním projektu ALAS.
Asi bychom mohli vést sáhodlouhé půtky a dišputace na téma, kteráže kapela, potažmo album, je z hlediska smrtonosného kovu made in Sweden TO nejpřínosnější...
Prvé, čo mi v súvislosti s novou Malmsteenovou nahrávkou napadlo bolo, aby som sa na ňu príliš netešila a pristupovala k nej skôr rezervovane. Avšak tajne som dúfala...
Pohřební melodie zádušních mší, střídané pasážemi evokujícími obrazy jako vystřižené z Dantova "Pekla", šlehající plameny s nespočtem zatracenců propadlých infernálním mukám a morbidní tóny rozpoutaného šílenství...
Pokud si v tuto chvíli významně klepete na čelo a chystáte se psát protestní nótu šéfredaktorovi, cože to má všechno znamenat, zadržte prosím. Ano, písničky Marka Ebena nemají s metalem vůbec nic společného...
Nemá cenu dokola vyprávět o tom, že kvalitního českého čistokrevného black metalu je jako šafránu. A když už se nějaká nadějná smečka objeví, je dobrý dojem z muziky “zazděn“ pitomými nacionalistickými texty.
Ač bylo v roce 1986 na světovém metalovém poli spoustu spolků, které chtěly a sem tam i dovedly posluchače řádně postrašit (namátkou mě teď napadli praotcové black metalu VENOM)...
Kanadský soubor workoholiků KATAKLYSM chrlí v současnosti nová alba jako na běžícím pásu. Ještě jsme se ani nestačili vzpamatovat z ničivých účinků skvělé fošny „Epic - The Poetry Of War“ a už nám frankofonní řezníci servírují na stůl další specialitku.
Na kapelu INTERITUS mě upozornil Azmodan, zpěvák nedávno recenzovaných Eledhel se slovy: "Podle mě nejlepší český doom metal, líbí se mi dokonce více než SSOGE.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.