RAISE HELL - Wicked Is My Game
Nechci si tu hrát na mentora, ale nedá mi to začít rýpancem: RAISE HELL, sympatické trashové omladině z království tří korunek by bývalo vůbec neuškodilo...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nechci si tu hrát na mentora, ale nedá mi to začít rýpancem: RAISE HELL, sympatické trashové omladině z království tří korunek by bývalo vůbec neuškodilo...
Návrat čtyř oživlých prasátek se udál skutečně ve velkém. Co dema a následné splitko s Cativeiro naznačilo, CD potvrzuje – Pigsty jsou skutečně parta neobyčejných...
V dnešním díle našeho seriálu zaměříme svojí pozornost na menšího bratříčka „Skydancer" - MCD „Of Chaos And Eternal Night". Před nahráváním došlo v řadách Dark Tranquillity k personální rošádě.
Moje velká ostuda! „Prcka Morouse“ jsem poprvé a naposledy slyšel na desce "Sender Of Thoughts" v roce 1995. Krom zvedeného coveru od tatíka Blackmora "Gates Of Babylon" (originál samozřejmě RAINBOW) tehdy nabídl pouze nepříliš invenční pokus o power metal amerického střihu...
LORD BELIAL, švédska kapela, ktorá si ma získala hlavne svojím debutom "Kiss the Goat", tohto roku vydávajú svoju štvrtú radovku „Angelgrinder". LORD BELIAL však nikdy veľmi nevyčnievali z blackovej masy a neradili sa ani medzi špičku scény a tak som bol zvedavý(verím...
Luca Turilli na sebe poprvé upozornil se svou skupinou Rhapsody v roce 1997 albem Legendary Tales, kde skvěle zkombinovali prvky klasické hudby se speed metalovým rytmem a vše umocnili mocné...
„One day I started to find my way, mama said be careful, don´t go away… „ Tak takhle vesele začíná titulní věc od Viu Drakh. Život je prostě moře flašek...
„Behind the walls of protein prison, Crowned with barbed-wire of DNA, Imprisoned is this piece of shit“ - Lux Occulta,skladba Architecture Pozorovali jste někdy padající list zasněné podzimní přírody?
Závěrem loňského roku vyšel jeden zajímavý projekt nesoucí název DEVLIN. Stojí za ním zpěvák a jedna z hlavních postav švédské blackmetalové smečky SIEBENBÜRGEN.
Členovia mystického kruhu sa za roky svojho pôsobenia stali vcelku etablovanou kapelou na dark-black metalovej scéne, avšak je nutné poznamenať, že etablovanou veľmi kontroverzne.
Letošní podzim se zdá jako velmi vydařený co se týče vydávaní kontroverzních kapel. Nejdříve nás pan Nuclear Blast poctil živou snůškou skladeb notně propíraných Therion a následně zařadil do pořadníku švédskou heavy speed tutovku Hammerfall.
Imho, bando, co kdychom si po delší době dali nějakou avantgardu? Ulver. Znáte? Pakliže ne, tedy věřte, že se jedná o volné norské sdružení kolem nezmara místní scény říkajícího si Garm.
Někde mezi nebem a peklem se strhla bouře, bylo slyšet masivní dunění a znenadání k nám zavál ohnivý vítr. Rychlý, krutý vítr, který byl provázen zvukem power metalu.
Již několik černých lun se nám přeneslo nad hlavami od doby, kdy dva poťouchlí démonci Deamon a Morfeus vyextrahovali z hloubi svých temných myslí poslední studiový počin „Ad Noctum - Dynasty of Death“.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.