DYING PASSION - Voyage
Šumperská šestice DYING PASSION se letos hlásí s pozoruhodným (ve své historii druhým) příspěvkem do kánonu české doomové školy. Záměrně říkám doomové a nikoli doom rockové...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Šumperská šestice DYING PASSION se letos hlásí s pozoruhodným (ve své historii druhým) příspěvkem do kánonu české doomové školy. Záměrně říkám doomové a nikoli doom rockové...
Napriek tomu, že táto mladá skupina pochádzajúca z nemeckého Hessenska nahrala svoj prvý počin už v roku 1995, začínam ich diskografiu až druhým albumom v poradí.
Mistr Lucassen má nový projekt. Pro ostřílené fanoušky dvoumetrového habána jistě nic neočekávaného, neboť tento pán střílí od boku jednu desku za druhou...
Ovládne-li vás melancholie, splín či letargie, šedý závoj zakryje váš úsměv, pochybnosti o sobě samém vás všude provázejí a začnete hledat útěchu a snad i naději ve svém vlastním nitru.
Tváře, co nastavují světu, mají září progresivního metalu do červena zabarvené. Kudrlinky muzikantské rámují přívětivé úsměvy bravurní instrumentace, dychtivostí planoucí zraky slibují hostinu vypečených fórků.
Měl jsem za sebou několik poslechů, než jsem se pustil do psaní této recenze. Přesto mé pocity byly rozporuplné. Neměl jsem zcela jasno, jestli jsem této hudbě dostatečně porozuměl...
V předposledním roce minulého století natočili Kasparkovci vrchol rozehrané trilogie o věčném souboji dobra a zla, který ovšem nebyl žádným jiným vrcholem...
Začnu otázkou. Znáte Odyssey? Ne? A znáte Dana Swanö? Musím říct se, že stejně jako možná i Vám mi Odyssey dlouhou dobu nic neříkalo a Swanövo jméno jsem si za dobu svého hudebního působení uložil do hlavy pod různými superlativy...
Každý, koho aspoň trošku zajímá domácí blackmetalová scéna již určitě slyšel o Eledhel. Eledhel je vlastně začínající kapela, která se však vzhledem ke svému mládí již stačila zapsat do podvědomí blackových fans z celé republiky a mnoho lidí v nich vidí novou naději...
Pražská formace Anhead zřejmě vešla do povědomí širší tuzemské posluchačské obce svou debutní nahrávkou „Phases“ z roku 2000, nahrávkou, kterou zřejmě neudělala nijak velkou díru do světa...
Líbí se mi, jaký je Martin Lukáč samostatný chlapík. Na to, aby prodal svou hudbu, nepotřebuje dokonce ani obal od Ziga – to je, co? Obal nové desky, vydané u mexického labelu Dreamfog...
Vídeň je zahalena v zašedlém a neproniknutelném oparu smutku. Její zhmotnělá duše je týrána bolestivou zkušeností svíravého traumatu moderní doby. Ty tam jsou časy procítěného mistrovství velikánů klasické hudby...
Začněme malým exkurzem do historie. Pamatujete-li éru pražských trashujících řezníků z KRYPTORu, jistě vám něco řekne i jméno bubeníka Pavla Konvalinky...
Ocelový věštec přichází s další dávkou jednoduchého, nenáročného heavy metalu. Ač je tento žánr postaven především na své hutnosti a jednoduchém, melodickém námětu...
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.