Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Osvoboďme se na chvíli od nepříjemně tížících okovů reality dnešního světa, přenesme se na úsvit devadesátých let minulého století do nehostinné země švédské a ponořme se do spletitých chodeb zdejšího žhnoucího pandemonia.
Začala bitva. Nebesa hoří, hrom burácí, ve větru a dešti se řítíme plání, která se za chvílí zbrodí krví všech co nám budou stát v cestě. S meči a sekerami v rukou...
Další zasloužilci se dožadují naší pozornosti prostřednictvím novinkového alba. Partička kolem „stálice“ kytaristy Marka Realeho ovšem desky vydává s železnou pravidelností...
Zmrzačené zvyšky mŕtvych konštrukcií budov sa čnejú oproti sivej oblohe...je koniec...šedosť scény je však prerušená stopami, stopami čerstvej krvi, vedúcich k obrazu rozbitých tiel...
Duo Satyr a Frost patří mezi ty vyvolené, kteří mají tu čest a zároveň potenciál nést na svých bedrech odpovědnost za vývoj soudobé blackmetalové scény.
Hvězdný projekt, dalo by se říci… Jak známo, po rozkladu staré sestavy Dying Fetus odchozí členové dlouho nelenili a založili si vlastní kapelu – totiž tuhle.
Velká Británie rozhodně nepatří k masovým producentům progresivního metalu, což by jednoho mohlo překvapit. Přeci jen - domovina famózních artistních a emotivních rockových odrůd by měla patřit k současné špicce.
Kapelu Dysanchely som zaregistrovala na jednom bratislavskom koncerte niekedy v roku 1997, kedy hrali death/doom so striedajúcim sa mužským deathovým a jemným ženským vokálom.
Ještě nám v uších nedozněly mohutné sbory bojovníků řítících se do boje se silami chaosu, ještě jsou naše vzpomínky na krvavé bitvy s démony příliš živé.
A v zimě se musí kouřit zelený list… Bum. A jedem, postačí pár klasických riffů, trocha řevu, kilo trávy a máme desku natotata. Né né né, takhle ne. Jinak.
Když jsem dostával toto CD k recenzi a spatřil logo kapely, vzpomněl jsem si, že už jsem ho někde viděl. Bylo to v Žilinském klubu Guru, kde jsem za sympatických 40 Kč měl možnost shlédnout vystoupení dotyčných po boku ABSTRACT...
Doteraz sme boli zvyknutí, že každý album Edguy znamenal určité napredovanie v ich hudobnom vývoji. Mandrake je v tomto ohľade trochu iný. Zreteľný krok dopredu v ňom nie je natoľko postrehnuteľný...
Pojďte si alespoň na chviličku odpočinout. Odpočinout od všech těch kytarových eskapád, basových vodopádů a agresivních vokálů. Pojďte si do těla dobrovolně vpustit elektrizující stín všech lidských pocitů.
Asi před dvěmy lety se mi dostalo do rukou několik skladeb z demo snímků finské doom/gothic metalové skupiny, která si říkala Lost In Twilight. Šlo převážně o instrumentální skladby...
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.