VENOM - Pekelný triumvirát: Welcome To Hell, Black Metal, At War With Satan
Je tomu již víc jak 20 let, kdy trio pekelníků pocházející z díry, kde vše je jen oheň a chaos (kteroužto byl Newcastle), srazilo svět na kolena, rozdrtilo jej hudbou...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je tomu již víc jak 20 let, kdy trio pekelníků pocházející z díry, kde vše je jen oheň a chaos (kteroužto byl Newcastle), srazilo svět na kolena, rozdrtilo jej hudbou...
Drahně vody proteklo širým korytem řeky Styx od těch dob. Země mnohokráte obkroužila Slunce, Měsíc nespočetněkrát přešel z ostrého srpečku do fáze úplňkovité.
Šumperská šestice DYING PASSION se letos hlásí s pozoruhodným (ve své historii druhým) příspěvkem do kánonu české doomové školy. Záměrně říkám doomové a nikoli doom rockové...
Napriek tomu, že táto mladá skupina pochádzajúca z nemeckého Hessenska nahrala svoj prvý počin už v roku 1995, začínam ich diskografiu až druhým albumom v poradí.
Mistr Lucassen má nový projekt. Pro ostřílené fanoušky dvoumetrového habána jistě nic neočekávaného, neboť tento pán střílí od boku jednu desku za druhou...
Ovládne-li vás melancholie, splín či letargie, šedý závoj zakryje váš úsměv, pochybnosti o sobě samém vás všude provázejí a začnete hledat útěchu a snad i naději ve svém vlastním nitru.
Tváře, co nastavují světu, mají září progresivního metalu do červena zabarvené. Kudrlinky muzikantské rámují přívětivé úsměvy bravurní instrumentace, dychtivostí planoucí zraky slibují hostinu vypečených fórků.
Měl jsem za sebou několik poslechů, než jsem se pustil do psaní této recenze. Přesto mé pocity byly rozporuplné. Neměl jsem zcela jasno, jestli jsem této hudbě dostatečně porozuměl...
V předposledním roce minulého století natočili Kasparkovci vrchol rozehrané trilogie o věčném souboji dobra a zla, který ovšem nebyl žádným jiným vrcholem...
Začnu otázkou. Znáte Odyssey? Ne? A znáte Dana Swanö? Musím říct se, že stejně jako možná i Vám mi Odyssey dlouhou dobu nic neříkalo a Swanövo jméno jsem si za dobu svého hudebního působení uložil do hlavy pod různými superlativy...
Každý, koho aspoň trošku zajímá domácí blackmetalová scéna již určitě slyšel o Eledhel. Eledhel je vlastně začínající kapela, která se však vzhledem ke svému mládí již stačila zapsat do podvědomí blackových fans z celé republiky a mnoho lidí v nich vidí novou naději...
Pražská formace Anhead zřejmě vešla do povědomí širší tuzemské posluchačské obce svou debutní nahrávkou „Phases“ z roku 2000, nahrávkou, kterou zřejmě neudělala nijak velkou díru do světa...
Líbí se mi, jaký je Martin Lukáč samostatný chlapík. Na to, aby prodal svou hudbu, nepotřebuje dokonce ani obal od Ziga – to je, co? Obal nové desky, vydané u mexického labelu Dreamfog...
Vídeň je zahalena v zašedlém a neproniknutelném oparu smutku. Její zhmotnělá duše je týrána bolestivou zkušeností svíravého traumatu moderní doby. Ty tam jsou časy procítěného mistrovství velikánů klasické hudby...
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.