MARTYRIUM CHRISTI - Anomalous
Ryzí death metal v koncentrované a čisté podobě nám podává první zásek kdyňských MARTYRIUM CHRISTI. Je nekompromisně brutální, se smrští kytarových riffů...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ryzí death metal v koncentrované a čisté podobě nám podává první zásek kdyňských MARTYRIUM CHRISTI. Je nekompromisně brutální, se smrští kytarových riffů...
Autentického folk metalu není nikdy dost a tak by pravý Slovan nikdy neměl zhrdnout dílem svého bratra, i když je to bratr Rus, na nějž nemáme příliš dobrých vzpomínek.
Druhé pokračování série zlo versus dobro vlastně dokonale odráží všechno to, co bylo zvěčněno na „Masquerade“.
Pro návštěvníky živých vystoupení kapely SIX DEGREES OF SEPARATION asi nebude velkým překvapením, když vydání debutu Moon 2002 Nocturnal Breed nazvu zaznamenání hodnou událostí.
„Válka je skvostem, pokud se při ní nikomu neubližuje. Tou válkou je black metal odpadních vod.“ Lord Morbivod Slyšíte dunění válečných bubnů v hlubinách ?
Z dalekého severu, ze země vysokých hor, jezer s mrazivou vodou, kde se vlny severních moří rozbijí o ostré útesy a odkud zaznívá válečný křik potomků velkých válečníků doprovázený hudbou stejně nemilosrdnou...
Pokud bych měl najít jednu věc, kterou Rolfovi Kasparkovi (znovu výhradní autor podepsaný pod tímto albem) nelze nikdy a za žádné situace vyčíst...
Bouřková mračna zakrývají nebeskou klenbu, stíní hvězdy, nedají dýchat. Blesky křižují oblohou jako odštěpené úlomky zrcadel titánů dávnověku. Je noc...
Vítejte ve východních stepích, vítejte ve východní tundře. Vítejte v různobarevných závějích bídy, lesku, zrady i bratrství. Vítejte na slovanských teritoriích...
Tobias Sammet by mohl svůj životopis otitulovat „kterak jsem fanoušky metalu naučil mít rád operu“. Vlastně to tak nějak skutečně bylo - pravda, opera je to metalová a namísto vytí obtloustlých jižanských tenorů ji zdobí slavičí trilky těch nejvybranějších kovových hrdel planety...
Doposud méně známá, ale naprosto šílená smečka ze země katolíků, IRA a whiskey se u nás nedávno letmo představila svou účastí na tour s Desecration. Tihle kluci jsou ovšem z irského jihu a tam jim toho tolik nehrozí (snad kromě toho vizoura).
Ačkoliv album „Crusader“ zřejmě není oním oficiálně neoficiálním způsobem považováno za některou z největších klasik vzešlých z dílny britských novovlných heavy metalistů SAXON...
Tak a do třetice všeho dobrého, třetí cíp pentagramu a třetí demo AGMEN. Do uší se zahryzne vichřice a hned po ní kytary, které plivou z pekelných hlubin jeden drtivý riff za druhým.
Inkvizice. Hněv nadpozemských duchů dostoupil vrcholu trpělivosti. Přes tmavá, těžká a hustá převalující se mračna prosvítají jako světelné závěsy poslední paprsky životodárného tepla.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.