Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poláci z Vox Mortis nás obšťasnili velmi sličně vyvedeným splitkem dvou tamních deathových kapel, HERESY a CICATRIX. Zvuk obou nahrávek je na poměrně slušné úrovni a barevnému bookletu s texty se také nedá nic vytknout.
Jako bych to před sebou přímo viděl. Zapadajícím sluncem zrudlý soumrak a v něm se v pomalém přímořském větru s monotónním vrzáním houpající vývěsní štít s nápisem „Hospoda u Černé ruky“.
Sladká metalová Francie skrývá zřejmě mnohem více, než si nezasvěcené oko připouští. Scéna, pro mnohé redukovaná na kapely MISANTHROPE a ANOREXIA NERVOSA...
To mi takhle jednou velectěný Morbivod zaslal pět cédéček. Při zběžném surfování po stránkách všech jeho tří projektů mi klesala čelist. Tři projekty...
Vincent Locke, dvorní grafik floridských řezníků, již nějaký ten úplněk dodává naturalistické vize hororových příběhů až k prahu vašeho zvrhlého vkusu.
Moje doomové střívko je v posledních týdnech jako v ráji. Nejprve lahodný hlt Smutné harmonie a teď tahle temně melancholická štamprdle z palírny DISSOLVING OF PRODIGY.
Po úspěšném albu Down To Earth a následném turné je pochopitelné, že Ozzy vydá živák nebo Best of album. Stejně jako jeho staří kamarádi Sabbati, má v posledních letech ve zvyku vydat album...
Švédská úderka Grief Of Emerald pro mě vždy symbolizovala jen průměr tamější black/deathmetalové ligy. Hned na úvod jsem bohužel nucen konstatovat, že mě poslech jejich novinky s varovně znějícím titulem "Christian Termination" o opaku ani zdaleka nepřesvědčil.
Minule jsme vám předložili recenzi na první demáč české blackmetalové smečky AGMEN, který byl i přes své klady poměřně průměrný. No vida a stačil jediný rok a AGMEN nám předkládají vyspělé...
Docela živě si vzpomínám na léto 1996 a na to, jak jsem snad obden volal do music shopu a ptal se, jestli už dostali nové Iced Earth. Ten prodavač ze mě musel úplně šílet.
Vyškovští DARK GAMBALLE se za dobu své více než desetileté existence transformovali z původně death metalového tělesa do v současnosti jen velice těžce uchopitelného a nesmírně originálního vyznění s dominantním vlivem rockové dravosti a moderní elektroniky.
Přiznám se bez mučení, že doom metal nikdy nepatřil k mým valně oblíbeným hudebním odnožím. Většinou zdaleka neobsahoval myšlenku, která by mě nějak zvlášť oslovila.
Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem si s předchozí erupcí Smutné harmonie natloukl frňák. Podivná cívečka Elektrula proplula kolem mne nepochopena a SAD HARMONY jsem si zaškrtl jako kapelu dozajista kvalitní...
Šéfredaktor nemeckého časopisu Rock Hard sa na adresu Fínov Thunderstone vyjadril v tom zmysle, že ide o najlepšiu debutovú dosku od čias Hammerfall. Ešte teraz si pamätám ako so mnou album Glory To The Brave zamával a preto som sa nevedela dočkať...
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokoj
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.