Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blackie Lawless a W.A.S.P., toť jedno tělo a jedna duše jsou. Velký bouřlivák, který si ve svých textech nikdy nebral servítek, dávno před black metalovým divadýlkem šokoval návštěvníky svých koncertů vhazováním syrového masa a ruce zdobil vkusnými ozubenými kotouči...
Pokud se Vám zdá titulek tohoto článku poněkud povědomý, pak věřte že vás smysly neklamou. Pamětníci si jistě vzpomenou na dobu dřevní, kdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let začaly na severu povstávat bandy vlků notně vyjících.
Kam míří celá česká scéna jistě netřeba nijak zvlášť komentovat. Stačí, že kapely pomalu nemají kde ani pro koho hrát, honoráře za vystoupení často zavání science fiction a ač je to pro někoho možná k nevíře...
Bombastická speed metalová úderka FREEDOM CALL si poprvé připsala zářez na pažbu v roce 1999, kdy se jejich debut „Stairway To Fairyland“ dočkal velmi slušného aplauzu „proklatě rychlého národa“.
Na příkladu kdyňské Zvlášňý Školy, dnes už téměř domácí bigbítovo-punkové stálice, lze naprosto dokonale demonstrovat, kterak důležitou se pro takovou kapelu může stát čerstvá krev.
Stephane Brulez z francouzských ANVIL corp. obšťastnil naši redakci dvěmi CD ze své produkce. Oba kousky přináší vynikající materiál, který nás svou kvalitou velmi překvapil.
Neradostná situace, neutěšený stav v táboře legendárních dýní. Po jobovce s nuceným odchodem bubeníka Uliho Kusche a kytaristy Rolanda Grapowa získala vydlabaná hlava trhlinu...
Temno II aneb The World Is Dead. Tak s tímto titulem se nám připomíná Petr IFA Junek a jeho I.F.A. records. První díl této kompilace defacto odstartoval dráhu tohoto rozjíždějícího se labelu majícího za sebou několik vydaných demáčů jihočeských kapel.
Další kapelou, která ochotně zaslala všechny své demáče a svým zdvořilým chováním a příjemným přístupem si získala mou úctu jsou AGMEN.Agmen o sobě dali poprvé vědět v roce 1998 tímto demáčem...
Zestárlé oči téměř všech pamětníků začátků moderní, chcete-li progresivní, blackmetalové tváře zasněně vzhlížejí k severským pohanským hvozdům a jen třpytivá jiskra v temném pohledu a lehké neznatelné zachvění dolní čelisti jsou znakem nostalgické vzpomínky na dobu temného...
Na třetí pokus, s dvouměsíčním zpožděním, ale přece jen mohli slavit. Brněnští INNER FEAR se po zásluze zařadili mezi skupinu kapel, kterým se povedlo...
"Náš svět je křehký... A my v něm nejsme..." Takové poselství nám smrtelným nádobám hnisu, hříchu a puchu zasílají kybernetičtí šílenci, vystupující po záhadnou nálepkou .
Švédská líheň smrtících metalových duší je bezedná. Zástupy mrtvolně bledých a vychrtlých postav se valí vstříc nové vlně severského deathmetalového hurikánu.
IN FLAMES – milovaní i nenávidění. Zatracovaní i vyzdvihovaní. Z celé göteborgské scény to dotáhli nejdál (alespoň co se komerčních hledisek týče) – a jejich cesta k hvězdným výšinám stále pokračuje.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.