Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Španělští conquistadoři berou ztečí evropská srdíčka třetím podáním. Ač tenisově jde o nemyslitelnou věc, toreros úderného speed metalu se přes velké tápání na prvotině "Shadowland" prezentovali vcelku akceptovatelnou kolekcí "The Hall Of The Olden Dreams"...
Tádá tádádádá ratatatatatata... A znova.... Skutečně nechápu, z čeho byla většina recenzentů tohoto CD tak na větvi. Mít obal od Ziga a nechat si napsat pár textů od osůbek z profláklých kapel jako Lividity a Prophecy je sice šikovným komerčním tahem...
Bitva bohů započala. Vládcové krajiny fjordů staví, po odchodu Císaře, své šiky do pozoru a započínají bez svého vůdce, avšak pod ochrannou rukou bohů temných a studených severských hvozdů...
Vlakinovci loni v létě opět udeřili... A proč to rovnou neříct, když je to pravda: Ingrowing po letech pilné práce a degustace všemožných likérků dozráli v kapelu první ligy.
Už je to celých 7 let, co Metal Age vydali první CD téhle zkušené slovenské kapely. Pár let potom se kapela rozpadla, ale před časem se pánové dali do kupy a došlo jim...
Finská smečka Catamenia bezesporu patří k tomu nejlepšímu co může dnešní severská blackmetalová scéna nabídnout. Její příznivci si zvykli každý rok se pravidelně stavovat do svého krámku pro kotouček s vlky na obalu...
Musím se přiznat, že toto CD bylo do mého přehrávače vkládáno s rozporuplnými pocity a menšími obavami zakládajícími se na stylovém zaměření tohoto severomoravského tria.
...živě mne na Nuclear Stormu rozhodně nezklamali, a ani jejich nové CD mi nezpůsobilo ránu na duši. Zrychlili, zdivočeli a i technicky nechali Iniquity své předchozí dílko kus za sebou.
Šikovní Dánové ještě nešlápli vedle. Pravidelně snášejí svá stříbřitá vajíčka, pravidelně je zahřívají vláhou živých vystoupení. Letos je hnízdo opět plné a přes téměř hysterické reakce na internetu...
Úplně nová tvář stylu zvaného numetal. Klasicky těží z kořenů, které před nimi určil někdo jiný. Popravdě řečeno, když jsem si to pustil, tak zhruba po půlminutě mě napadlo jediné - SLIPKNOT s jiným imagem.
Už je mi to fakt blbý začínat každou moji recenzi polských válečníků Vader slovy, že tato grupa prostě nemá chybu. Ona otřepaná fráze „tato kapela nikdy nezklame“ zcela vystihuje Petra a spol.
Je libo taneček s elfi pod korunami dubů staletých? Jen žít a dýchat s lesem, brodit se listím, objímat stromy... Nač ten ostych, kdo teď by se bál vždyť do kola zve nás sám elfí král!
Panenko Marjá skočická, už jsou tady zase!!!! Banda totálních magorů, schizofreniků, náměsíčníků, válečníků, ochlastů a čert ví jaké ještě havěti k tomu se lačně vrhá na posluchačskou kořist!
Na přelomu let 1990 a 1991 stál před RUNNING WILD přetěžký úkol. Laťka „Death Or Glory“ byla vztyčena pekelně vysoko a skupina se s tím musela nějak popasovat.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.