PAYO #15 - patnáctka pod drobnohledem
S napětím očekávaná patnáctka Paya opozdila své vydání o měsíc, přesto si dle mého názoru lepší datum emise aktuálního čísla nemohl šéfredaktor Pavel Merkl přát.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S napětím očekávaná patnáctka Paya opozdila své vydání o měsíc, přesto si dle mého názoru lepší datum emise aktuálního čísla nemohl šéfredaktor Pavel Merkl přát.
Překvapili, velice příjemně překvapili moji maličkost tito američtí hošíci. Mnozí hudební publicisté je budou nepochybně házet do dnes toliko oblíbené škatulky nu-metal.
Germánská družina SUIDAKRA si sbalila svých pět mečů a vytáhla směr Calais. Poté přeplavila kanál LaManche a propast několika tisíciletí, aby stanula na půdě starobylého Avalonu...
Pravda, pravda, nejedná se o žádnou horkou novinku, každopádně si však dovolím tvrdit, že prozatím poslední deska slovenských experimentátorů Wayd je natolik kvalitní počin...
Ronnie James Dio je nestor Hard Rockové hudby, který je již navždy zapsán v síni slávy především pro svá alba z počátku osmdesátých let ( Heaven and Hell a Mob Rules s Black Sabbath...
Power speedová scéna připomíná přebujelý les, kde se po pních skutečně mohutných, progresivitou nabitých velikánů, plazí šlahouny odporného cizopasného plevele...
Švédská hudební půda je neoddiskutovatelně jedna z nejúrodnějších. Metalové plodiny, trpké, hořké, sladké, ohnivě zabarvené i splývající s okolím, bujné...
Jestliže si kdekdo může stýskat nad nedostatkem vstřícné komunikace v dnešní společnosti, o metalové subkultuře to prohlašovat příliš nemůže, protože zde se i dnes najde spousta lidí nejen zaujatých pro věc...
Začali v zaplivaných hospodách Bakersfieldu, uprostřed drog, hráli na pařbách a o nějaké scéně se nedalo mluvit. Depresivní muzika jak hrom, skrze kterou začal promlouvat psychopat s dreadama...
Švédské monstrum Necrophobic patří už více než deset let (založeni 1989 ve Stokholmu) ke stálicím místního extrémního záhrobí. Byli to právě Necrophobic...
Tak tady máme po delší době zase pořádnou grindovou nálož. Servírujícím je v tomto případě holandská cháska slyšící na jméno SUPPOSITORY jejiž debutní placka „Punching Out of Reality“ vyšla u slovenského labelu Forensick Music pod katalogovým číslem 003.
Je obrovská škoda, že pro mnohé fanoušky melodického severského death metalu tento žánr začíná a končí s hvězdným ansáblem IN FLAMES. Za prvé tím o mnohé přicházejí...
Ačkoliv historie této jihočeské thrashové grupy sahá až někam k roku 1993, jedná se teprve o její první oficiální zvukový počin.
Krásná Tarja Turunen jako výkladní skříň, Tuomas Holopainen jako výhradní autor-hybatel „Nočním přáním“. Tak tomu bylo vždy a ani před emisí novinkové kolekce nebyl důvod předpokládat výrazné změny v osvědčeném konceptu...
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.