SEPPUKA - Seppuka
Celé dlouhé dva roky byla nahrávka hardcore/trashového hřmění slezského, přesněji řečeno česko-těšínského, tělesa Seppuka ztracena v nánosech společenského bahna.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Celé dlouhé dva roky byla nahrávka hardcore/trashového hřmění slezského, přesněji řečeno česko-těšínského, tělesa Seppuka ztracena v nánosech společenského bahna.
Náčelníka kmene mrtvých duší možná znáte – Devon Graves je totiž alter ego jistého Buddy Lackeyho, který získal punc kultovnosti s bandou PSYCHOTIC WALTZ.
Klasická a metalová hudební tvorba, nebo chcete-li metalové hudební postupy a nástroje a jejich vesměs akustické klasické protějšky, se spolu čím dál tím více mazlí...
Scénu za humny naší republiky se nevyplácí podceňovat, o tom snad na téhle stránce nemá cenu sepisovat elaboráty. Ze zásilky demáčů, které jsem jednoho rána nalezl ve své poštovní urně jsem ihned a velmi chutě vylovil kotouček se sympatickým eroticko-lyrizujícím vyobrazením velebného hvozdu...
Jeff Waters je nezmar. Aby toho nebylo málo, navíc také vynikající kytarista a poměrně schopný pěvec. Přes spoustu více či méně lukrativních nabídek z řad slavnějších kolegů z branže zůstává věrný svému ANNIHILATORU a po úspěšném navázání přetržené nitě s vlastní minulostí na loňském kotoučku "Carnival Diablos" chvátá s pokračováním.
Smrt nebo sláva. Všechno nebo nic. Možná by se do jisté míry dalo polemizovat o tom, co takový název desky vlastně znamená...
Je trošku paradox, že se s „královnou progresivního rocku“ setkáváme zároveň nad první a poslední řadovou deskou, když mezi oběma proběhlo dlouhých sedm let a zpěvačka si stačila vybrat skvělé momenty převážně na čtvrté "Královně oceánu" a následujících "Tajemstvích astrologie".
Když si pozorně prohlédnete zpěvaččinu diskografii, jistě vás zarazí spousta opakujících se titulů. Pokud jsem to správně pochopil, byla původně každá firma jiná ves...
"Tak věz,s tvůro střízlivá, já okultista jsem !" -Můj hejtmane.. , MH Znáte MASTER´s HAMMER? Není to tak jisté...
Když vloni na jaře tahle smečka otvírala jedno z tradičně velmi povedených vystoupení ostravské Salamandry v pražském klubu Hells Bells, četl jsem ve tvářích přítomného a velmi hustě natěsnaného davu takový malý úžas...
Domácí deathmetalová špička, to GT nikdo neodpáře. Myslím, že slovo domácí už je v této souvislosti taky neaktuální... Již minulá deska byla dobrá, ale selfRealization je mnohem dál jak hudebně...
Na posledních dvou CD Fleshless začali ujíždět do slepé uličky, z níž se více či méně vymotali až tímhle albem. To by snad stačilo... Aha, nestačilo. Takže: Veselá titulní slovní hříčka s veselým (a už trochu trapným) obrázkem od Mr.
Banda opileckých buzerantů, kteří se tváří jako mistři světa, jsou líní jak vši a čekají, že se z nich všichni podělají... Eh, dosti předsudků, jež může člověk snadno nabýt i po krátkém čase stráveném s touto dánskou kapelou.
Tato glosa budiž brána jako první pokus o zhodnocení některého z četných domácích zinů na stránkách MetalManie.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.