Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kult. Toto jediné jednoslabičné slovo vystihuje celou podstatu Danzigovy temné životní dráhy. Danzigova zaprodaná pekelná duše, hororová vizáž a bizarní myšlenkové zkraty textové i hudební složky jsou neklamným a příznačným poznávacím znamením tohoto satanova dítka.
Tak jsme se konečně dočkali!!! Pánové a dámy račte oslavovat... Nikoli ovšem Gagarina za rytmů Gustava Broma. Je jiný důvod - totiž první CZ kapela, která pozřela...
Hromadní sebevrazi SENTENCED se ve své domovině mohou bez mrknutí oka prohlásit za hvězdy (vždyť i jejich novinka okamžitě vyšplhala až na vrchol finského oficiálního žebříku – jejich Finové jim zkrátka rozumějí)...
Jako pilné včeličky jsou ti RAGE. S železnou pravidelností nás téměř rok co rok zásobují skvělými alby a pramen úžasných melodií ne a ne vyschnout. Navíc...
Královský přístav. Vskutku vznosně pojmenovali RUNNING WILD svojí čtvrtou studiovku. Ale budiž jim přáno, vždyť autorská trojice Kasparek-Moti-Becker se konečně mohla sejít při komponování a konečně se také mohla předvést v plném světle.
Je to až neuvěřitelné, ale skupina, kterou založil po prvním rozpadu ACCEPT Udo Dirkschneider, existuje již patnáct let. Ale až teď, po patnácti letech...
Nehostinný ostravský kraj upadá do tajemného ticha nečitelné budoucnosti. Zešedlá a opuštěná zákoutí zaprášených ulic se noří do soumraku, ohnuté stromy s nadějí natáčející své koruny k posledním prosvítajícím paprskům životodárného slunce a krajina umlká s pocitem nejistoty ve své chvějící se duši.
Tak se mi konečně dostala do rukou prozatím poslední (v celkovém pořadí již třetí) deska od slovenských „šílených bohů“, které si pod svá ochranná křídla nakonec vzal tuzemský label Shindy Productions.
Než jsem poznal album "Countdown To Extinction", tak jsem od Megadeth znal snad jen tři skladby a samotní Megadeth u mě figurovali v pomyslném žebříčku skupin hodně na zadních pozicích.
Přes den se dotýkají růženců a nebes, ale v noci, za zavřenými dveřmi cel, zrůdná ruka chtíče zachvacuje jejich nebohé tělesné schrány. Zmítáni bolestným chtíčem funí svoje hříšné litanie do noci...
Strašné názvy co? Přesto tohle splitko skrývá zajímavé překvapení. Tady především se na něm objevuje nová tvorba pražských IB s krystalickým zvukem, který konečně ukázal...
Jeden z nejmladších death metalových spolků této bezvýznamné planety, jejíž půda je prostoupena krví barbarských bojovníků a vzduch nasycen bratrovražednou nenávistí...
22. února 1988 vychází první a na dlouhou dobu pohříchu jediné živé album RUNNING WILD. Byla to určitě škoda...
No vida, říkám si při pohledu na cover a texty recenzovaného alba - úsměvné příběhy z pera Ivana Mládka snad našly odezvu až v daleké Skandinávii. Z temných bažin však na nás tentokráte nezaútočí Jožin...
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Ze zatuchlé jeskyně vylezla trojice neotesaných Švédů a jala se kázat okrajový, primitivními instinkty řízený OSDM. Individua oděná v zástěrách z kůže ulovených zvířat třímají v pazourách prvotní nástroje a promlouvají k nám nechutným vepřovým jazykem.
Nathanael se poprvé v kariéře drží kurzu předešlé desky. Znamená to, že "The World Without Us" je více BM a méně "post", tentokrát ještě výrazněji než "Against Leviathan!". Pokud jste zavilí, ale současně v blacku tolerujete trochu melancholie, neváhejte.