SIGH - Imaginary Sonicscape
Oslavná hudební kompozice. Oslava nekonečných prostorů žhavých hudebních erupcí, táhnoucích se do vzdálenosti miliónů světelných let. Oslava dokonalé interní stavby nepopsatelného živoucího mikrovesmíru.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oslavná hudební kompozice. Oslava nekonečných prostorů žhavých hudebních erupcí, táhnoucích se do vzdálenosti miliónů světelných let. Oslava dokonalé interní stavby nepopsatelného živoucího mikrovesmíru.
Spíše náhodou se ke mně dostalo první demo, které zplodil spolek poněkud obskurního jména - TŘÍŠTIVÁ FRAKTURA.
Dr(n)azí bratři a (s)lepé děvy, kdo věrným jest, pln bázně či s netrpělivostí pěchovanou po okraj, žíznící po hudební maně božské, by svým ušiskům nenechavým dobře posloužil...
Hudebnímu posluchačstvu bylo záhy souzeno pochopit, proč se toto Divadlo zove snové. To, o čem mnozí ani nesnili, dovedlo virtuózní a vizionářské těleso předvést v dokonale ucelených tvarech; vždy dokázalo spojit extraordinérní instrumentální výzbroj s parádním kompozičním talentem.
Z pekelných slují švédského podzemí se opět po čase vynořila velice nadějná kreatura Diabolical aby vyvrhla další obludné CD mezi vyděšené smrtelníky.
Tak toto mi SKYCLAD robit němjali! Samozřejmě, bez přehnaných nadějí jsem vzhlížel k tomu, co folk metalová legenda stvoří bez svojí duše a hlasu – geniálního textaře a charismatického pěvce i persóny Martina Walkyiera.
Šedá a červená. Barva duševního smutku a barva horké lidské krve. Barvy smrti a života. Barvy nového alba třineckých Reaction Ecstasy Trance odrážejících pochmurnou atmosféru zapomenutého zákoutí naší vlasti.
Byl nejopěvovanějším skotským hrdinou, oblíbencem krále, vůdcem šlechty. Byl obávaným válečníkem a mužem s pověstí čestného a oddaného rytíře. Jenže každý člověk s sebou vláčí břímě temných sil...
Když mezinárodní souhvězdí STRATOVARIUS vyhlásilo rauch-pauzičku, každý soudný člověk se mohl domnívat, a i skupina samotná to podobným způsobem prezentovala v tisku...
Venku hustě sněží, je bouřka a já sedím pěkně v suchu a píšu recenzi na marylandskou kapelu s poetickým názvem „polární záře“ (narozdíl od jiných kolegů z „velkých magazínů“ aspoň vím...
Již celé tři roky uběhly od doby, kdy nás první bezejmennou kolekcí oblažil (stále ještě pouze projekt?) ENGINE. Zpěvák Ray Adler žije zřejmě v domovských FATES WARNING pod bičem otrokáře Jima Matheose...
Jako blesk obletěla na začátku roku 1992 všechny fanoušky kapely zpráva, že kompletní rytmika Jens Becker a Mr. AC odchází (oba založili spolek X-WILD...
Další příjemné překvapení z tuzemské scény mi připravila tato jihočeská black metalová grupa s jejich druhým demáčem příznačně pojmenovaným „Sepsáno krví“ vycházejícím pod hlavičkou I.
Španělští conquistadoři berou ztečí evropská srdíčka třetím podáním. Ač tenisově jde o nemyslitelnou věc, toreros úderného speed metalu se přes velké tápání na prvotině "Shadowland" prezentovali vcelku akceptovatelnou kolekcí "The Hall Of The Olden Dreams"...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.