Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tádá tádádádá ratatatatatata... A znova.... Skutečně nechápu, z čeho byla většina recenzentů tohoto CD tak na větvi. Mít obal od Ziga a nechat si napsat pár textů od osůbek z profláklých kapel jako Lividity a Prophecy je sice šikovným komerčním tahem...
Bitva bohů započala. Vládcové krajiny fjordů staví, po odchodu Císaře, své šiky do pozoru a započínají bez svého vůdce, avšak pod ochrannou rukou bohů temných a studených severských hvozdů...
Vlakinovci loni v létě opět udeřili... A proč to rovnou neříct, když je to pravda: Ingrowing po letech pilné práce a degustace všemožných likérků dozráli v kapelu první ligy.
Už je to celých 7 let, co Metal Age vydali první CD téhle zkušené slovenské kapely. Pár let potom se kapela rozpadla, ale před časem se pánové dali do kupy a došlo jim...
Finská smečka Catamenia bezesporu patří k tomu nejlepšímu co může dnešní severská blackmetalová scéna nabídnout. Její příznivci si zvykli každý rok se pravidelně stavovat do svého krámku pro kotouček s vlky na obalu...
Musím se přiznat, že toto CD bylo do mého přehrávače vkládáno s rozporuplnými pocity a menšími obavami zakládajícími se na stylovém zaměření tohoto severomoravského tria.
...živě mne na Nuclear Stormu rozhodně nezklamali, a ani jejich nové CD mi nezpůsobilo ránu na duši. Zrychlili, zdivočeli a i technicky nechali Iniquity své předchozí dílko kus za sebou.
Šikovní Dánové ještě nešlápli vedle. Pravidelně snášejí svá stříbřitá vajíčka, pravidelně je zahřívají vláhou živých vystoupení. Letos je hnízdo opět plné a přes téměř hysterické reakce na internetu...
Úplně nová tvář stylu zvaného numetal. Klasicky těží z kořenů, které před nimi určil někdo jiný. Popravdě řečeno, když jsem si to pustil, tak zhruba po půlminutě mě napadlo jediné - SLIPKNOT s jiným imagem.
Už je mi to fakt blbý začínat každou moji recenzi polských válečníků Vader slovy, že tato grupa prostě nemá chybu. Ona otřepaná fráze „tato kapela nikdy nezklame“ zcela vystihuje Petra a spol.
Je libo taneček s elfi pod korunami dubů staletých? Jen žít a dýchat s lesem, brodit se listím, objímat stromy... Nač ten ostych, kdo teď by se bál vždyť do kola zve nás sám elfí král!
Panenko Marjá skočická, už jsou tady zase!!!! Banda totálních magorů, schizofreniků, náměsíčníků, válečníků, ochlastů a čert ví jaké ještě havěti k tomu se lačně vrhá na posluchačskou kořist!
Na přelomu let 1990 a 1991 stál před RUNNING WILD přetěžký úkol. Laťka „Death Or Glory“ byla vztyčena pekelně vysoko a skupina se s tím musela nějak popasovat.
Celé dlouhé dva roky byla nahrávka hardcore/trashového hřmění slezského, přesněji řečeno česko-těšínského, tělesa Seppuka ztracena v nánosech společenského bahna.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.